Michail I. Fjodorovič Romanov (12. 7. 1596 - 13. 7. 1645) – ruský car, zakladatel vládnoucí dynastie Romanovců, která se u moci udržela více než tři století. O svém jmenování se Michail Romanov dozvěděl 13. března 1613, za cara byl korunován 11. července téhož roku.

Nástupem Michaila I. Fjodoroviče na trůn skončilo v Rusku nepřehledné a politicky chaotické období nazývané jako Smutnoje vremja nebo také Smuta (smutná doba).

Ta nenápadně započala už roku 1598 smrtí Fjodora, posledního vládce z prastaré dynastie Rurikovců a zemi přinesla morální i hospodářský úpadek. V roce 1600, za vlády Borise Godunova (vládl do roku 1605), vypukl v Rusku navíc strašlivý hladomor, který si vyžádal desetitisíce obětí. Romanovci byli v tom čase pronásledovaní a přežívali v ústraní. Vnitřní válkou i vpádem polsko-litevských vojsk zmítané Rusko už bytostně potřebovalo všeobecně respektovaného a čitelného panovníka.

Tím se měl stát právě Michail, jehož za vládce Zemský sněm zvolil 21. února 1613. Volba se ovšem uskutečnila bez jeho přítomnosti, protože nikdo přesně nevěděl, kde se ještě nedávno pronásledovaný mladík ukrývá. Do všech směrů proto vyrazili poslové, aby nového cara objevili. Michaila se snažili najít i Poláci, kterým nezapadal do jejich velmocenských plánů a hodlali ho proto zabít. Úspěšní byli nakonec ruští vyslanci, kteří nového vládce přemluvili k cestě do Moskvy. Za panovníka byl Michail Zemským sněmem v nepřítomnosti zvolen už 21. února 1613, svůj nový úděl po krátkém váhání přijal v březnu téhož roku a 11. července byl pak v Moskvě korunován za cara.