Mince a bankovky 2008. Číslo 4.

Jak jste se dostal k mincím a medailím?
Ve druhém ročníku na UMPRUM, kde jsem studoval v ateliéru Písma a typografie u profesora Jana Solpery akad. mal., jsem se dostal k soutěžním podmínkám na návrh mince. Jednalo se o soutěž určenou pro sochaře do třiceti let. Přestože nejsem sochař a mé zkušenosti s tvorbou mincí byly v té době nulové, měl jsem nutkání se této soutěže zúčastnit. Naprosto jasně si vzpomínám, jak lopotně vznikal model mé první mince. Nebylo kde brát zkušenosti. Můj návrh nakonec nečekaně získal tři ze čtyř vypsaných cen, což bylo pro mě velkým překvapením. Následně jsem byl osloven, zda bych nechtěl pracovat na návrzích o?ciálních pamětních mincí. Tuhle nabídku České národní banky jsem přijal.

Ve vašem portfoliu skutečně najdeme i dvě realizované pamětní mince – jak byste porovnal práci na mincích a na medailích?
Jedná se o dva naprosto jiné způsoby práce a myšlení. Pracujete-li na mincích, je zadavatelem zakázky Česká národní banka. Ta se pasuje do role znalce a vrchního arbitra vypisovaných soutěží, kterých se účastní sochaři a medailéři. Následně vybere návrh určený k realizaci. Ten prohlašuje za nejlepší možný v dané chvíli. Všechno je to jakási hra, kde vůbec nejde o to přinést nový a zásadní pohled na mincovní tvorbu. Naopak, pokud jste bez invence a nenarušujete zaběhané stereotypy, jste vítán. Nových prvků a přístupů se lidé v této instituci děsí. Chápu to. Mají strach o své pozice. Proto je vždy mnohem pohodlnější realizovat věc, která nepřináší nic nového a ani zajímavého, ale je tu naprostá jistota, že realizace proběhne bez problémů. Z mého pohledu je to naprosté mrhání časem, energií i daným materiálem. Po zhruba dvou letech, kdy jsem se pokoušel pracovat na návrzích pro ČNB jsem pochopil, že moje snaha přinášet nová řešení je zde naprosto nepřijatelná. Můj odchod byl nevyhnutelný. Následně jsem se dostal do velice nezáviděníhodné situace. Jediné, co jsem měl, byla moje touha pracovat v tomto oboru. Rozhodl jsem se tedy, že pokud nemohu pracovat pro ČNB, budu jí konkurovat. Nešlo mi o konkurenci kvantitativní nýbrž kvalitativní. Během šesti let se mi podařilo sestavit tým velice schopných spolupracovníků a naše společné úsilí dává vzniknout medailím, které jsou ve svém pojetí zcela nové. Základem mé práce je zde naprostá tvůrčí svoboda. Nikdo nemá právo zasahovat do mých návrhů. Nikdy se nenechám limitovat technologií nebo leností lidí ve výrobě. Jsem to já, kdo celý projekt ?nancuje,proto platím pouze za kvalitně odvedenou práci. Někdy ze mě moji spolupracovníci šílí, ale na druhou stranu nakonec vždy chápou, že jednám v zájmu dané věci. Mé projekty jsou totiž nesrovnatelně náročnější, jak časově tak technologicky, než ražby běžných mincí a medailí.