Mince a bankovky 2014. Číslo 6.

Stejně jako váš otec jste motorkář a fanda do motocyklů. Nenapadlo vás věnovat medaili nějakému silnému stroji?
Moje motorka by si medaili zasloužila, už jen proto, z čeho všeho mě bez újmy vyvezla. Ale teď vážně, radši bych modeloval nějakého motocyklistu. Je mezi nimi řada výrazných charakterů. K tomu se třeba někdy dostanu.

Máte oblíbené dějinné období, jež vám přináší inspiraci?
Z hlediska medailérství v dějinách umění nemám jedno oblíbené období. V každé době najdeme krásné medaile nebo mince. Velice rád ale jezdím do Itálie, kde si prohlížím památky italské renesance. Z této doby bych rád zmínil nádherné medaile Pisana.

Jak moc vás ovlivnil otec, který je nejen uznávaný pedagog, ale zároveň patří mezi elitní české medailéry?
Otec mě ovlivnil hodně, stejně jako řada pedagogů na jablonecké škole, kde jsem studoval. Jeho práci jsem ale viděl od dětství, sledoval jsem, jak do noci modeluje reliéfy, škrábe sádru, a to mně hodně dalo. Výhodou bylo, že jsem do nízkého reliéfu nikdy nebyl nucen, to by mě asi ani nebavilo, cestu jsem si našel sám. Nejprve jsem tady v Jablonci absolvoval střední školu v oboru rytec a od toho už bylo k té medailérské tvorbě blízko. Po maturitě jsem se rozhodl pro vyšší odbornou školu, která mě lákala, a tam jsem dostal výborné vzdělání. Přiznám se, že rozhodování mi usnadnilo i to, že mám rád Jablonec, takže jsem mohl zůstat doma. Od roku dva tisíce tři na zdejší škole působím jako pedagog.

Z které realizované mince či medaile máte největší radost?
Vlastně z každé, ale velikým zážitkem pro mě bylo první vítězství v soutěži pro Českou národní banku v roce 2005. Byla to mince k výročí Františka Josefa Gerstnera. Z tvorby pro Pražskou mincovnu mám zvláštní vztah k medaili k výročí Giovanniho Boccaccia.