Ondráš z Janovic (13. 11. 1680 - 1. 4. 1715) – legendární beskydský zbojník. Jeho život se stal zdrojem mnoha příběhů a bájí, v nichž vystupuje jako šlechetný muž, který bohatým bral a chudým dával.

Vlastním jménem Ondřej Fuciman se narodil v rodině stejnojmenného janovického fojta, jehož statek patřil k nejbohatším na frýdeckém panství. Ondráše ale sedlácký život nelákal, povahy byl údajně divoké a odbojné, což byl i důvod jeho vyloučení z piaristického gymnázia v Příboře. Netrvalo dlouho a temperamentní synek se stal vůdcem zbojnické skupiny, která se podle legendy zformovala na Lysé hoře. Dominanta Beskyd ostatně spadala do správy zbojníkova otce. Předpoklady pro kariéru loupežníka splňoval také Ondrášův kamarád Juráš, který se s ním do hor vydal.

Skupina operovala prakticky v celém prostoru Moravskoslezských Beskyd, objevovala se v okolí Jablunkova, Českého Těšína, stejně jako na jižněji položeném vsetínském panství. Přesto, že lidové legendy Ondráše vnímají jako pozitivního hrdinu, který se dokázal zastat utiskovaných, realita podle historiků tak jednoznačná nebyla a jeho loupeživý způsob života byl nejspíš motivovaný osobním prospěchem a nezávislostí, než touhou pomáhat utlačovaným. V každém případě, podobně jako slovenský Jánošík, stal se fenoménem, který už si lidová tvořivost dotvořila po svém a jehož příběhy inspirovaly umělce všeho druhu. A nápadný je i neslavný konec obou zbojníků: oba totiž doplatili na zradu svého druha. Ondráše, zřejmě ze žárlivosti, zabil jeho kamarád Juráš v hospodě ve Sviadnově. Podle legendy mohl být zabit pouze vlastní valaškou a k té se Juráš dostal, když jeho sok tančil. Ondrášovo tělo pak odvezl na frýdecký zámek, kde se dožadoval odměny, která byla za dopadení zbojníka vypsaná. Odměnou mu ale nakonec bylo věznění a trest smrti, vykonaný zvláště krutým způsobem, totiž lámáním v kole.