Palau - bitevní loď Bismarck

Bitevní loď Bismarck



Vznik bitevní lodi Bismarck spadá do poloviny třicátých let, kdy se na plno začala rozjíždět nacistická válečná mašinérie. Němci, původně omezeni Washingtonskými dohodami a Versailleskou smlouvou podepsanou po první světové válce, dostali v roce 1935 nebývalou příležitost k námořnímu zbrojení po podpisu anglo-německé dohody, která němcům dovolovala postavit loďstvo o výtlaku 420 000 tun (cca. 35% tonáže britského loďstva). Na londýnské konferenci následující rok pak bylo dokonce upuštěno od jakéhokoli početního ohraničení bitevních lodí.

Ještě v roce 1936 byla v Německu zahájena stavba dvou sesterských lodí, vyznačujících se vysokou rychlostí, velkým akčním rádiem, mohutnou výzbrojí a silnou pancéřovou ochranou. První z nich měla nést jméno někdejšího "železného kancléře" Otto von Bismarcka, druhá císařského admirála a ministra války Alfreda Tirpitze. Konstrukční tým se vydal poměrně konvenční cestou, a jak uvádí například známý odborník Anthony Preston, nechal se inspirovat posledními bitevními loděmi z první světové války třídy Baden. Týkalo se to zejména použité výzbroje osmi kanónů ráže 380 mm a jejich uspořádání po dvou ve čtyřech dělostřeleckých věžích na přídi i na zádi; nesly označení A (Anton), B (Bruno), C (Caesar) a D (Dora). Celková hmotnost jimi vypálených granátů dosahovala sedmi tun a dostřel činil 20 námořních mil (37 km).

Loď Bismarck byla stavěna v loděnicích Blohm und Voss v Hamburku a na vodu byla spuštěna 14. února 1939 za účasti Bismarckovy vnučky a nejvyšších nacistických pohlavárů. Loď byla oficiálně registrována s výtlakem 35 000 t, ale její skutečný standardní výtlak byl o 6 700 tun větší a s plnými nádržemi činil 50 900 tun. Kompletace a dokončování lodi trvaly osmnáct měsíců a v jejich průběhu loď mimo jiné obržela dvanáct kotlů a tři vysokotlaké turbíny o celkovém výkonu 101 430 kW. Zásoba 8 780-ti tun paliva umožňovala Bismarckovi doplout na vzdálenost 8 100 námořních mil (15 025 km) při rychlosti 19 uzlů. Ve své době to byla největší bitevní loď světa.

Mimořádně velká pozornost byla věnována pancéřové ochraně. Navenek sice působila tloušťka pancéře nedostatečným dojmem (u bočního pásu činila 140 až 320 mm, u věží 200 až 355 mm a na palubě 100 mm, zatímco například boční pancéř anglických bitevních lodí Nelson a Rodney činil 355 mm), nicméně Němci použili speciální chromniklovou ocel pojmenovanou Wotan (starogermánský bůh války). Ocel Wotan byla vyráběna ve dvou variantách - tvrdá Wh pro vnější pancéř a měkká Ww pro protitorpédové přepážky - přičemž platilo, že 60 mm oceli Wh odpovídalo 100 mm nejlepšího pancéře spojeneckých lodí. Z toho vyplývalo, že pancéřování boků Bismarcka by u jiných lodí odpovídalo tloušťce pancéře 533 mm - takový pancéř žádná loď neměla.

Jak již bylo uvedeno výše, hlavní výzbroj lodi Bismarck sestávala z osmi děl SKC/34 ráže 380mm/52cal. umístěných po dvou ve čtyřech věžích. Sekundární výzbroj tvořilo dvanáct děl ráže 150 mm a protileteckou výzbroj tvořilo šestnáct kanónů ráže 105 mm, 16 protileteckých kanónů ráže 37 mm a 12 kulometů ráže 20 mm. Loď byla vybavena dvojicí čtyřhlavňových torpédometů ráže 640 mm. Uprostřed lodě přetínal palubu katapult, ze, kterého startovaly hydroplány Arado Ar 196, kterých Bismarck mohl nést až šest.

Doporučujeme :
- Exotické mince