Řád templářů – Chudí rytíři Krista a chrámu Šalomounova, tak zněl název nejmocnějšího a nejbohatšího středověkého křesťanského rytířského řádu. Vznikl pravděpodobně v roce 1118, aby chránil poutníky proudící do křižáky dobytého Jeruzaléma z přístavního města Jaffa (dnes část Tel Avivu). Postupně se z templářů stala obávaná síla a jejich úkolem se byla také obrana Jeruzalémského království. Tamní panovník Balduin II. jim jako sídlo daroval mešitu Kubbat as-Sachrá na hoře Moriah, kde kdysi stával chrám krále Šalomouna. Právě název templáři byl odvozen od latinské podoby slova chrám – templum. Objekt Kubbat as-sachrá, známý také jako Skalní dóm, křižáci pojmenovali templum domici, tedy chrám Boží. Typickým templářským oděvem se stal bílý plášť s velkým červeným křížem.

Církví byl řád oficiálně uznán až v roce 1129 na koncilu v Troyes. Templáři tvořili poměrně nezávislou organizaci, ta sice podléhala papeži, ale ani on nemohl příliš zasahovat do jejich vnitřních záležitostí. Význam řádu na Blízkém východě začal upadat po bitvě u Hattínu v roce 1187, kde sultán Saladin drtivě porazil křižácká vojska a křesťany začal vytlačovat i z dalších míst. Templáři se přesunuli do Evropy, kde dál tvořili uzavřenou a dobře organizovanou společnost (částečně dál působili i na Blízkém východě). Z původních bojovníků se stali také výborní obchodníci, kteří bohatli na výměně zboží mezi Evropou a Svatou zemí i na křižáckých taženích. Pro platby užívali propracovaný bankovní systém. Jejich vzrůstající moc však byla trnem v oku francouzskému králi Filipovi IV. Sličnému, který byl navíc ve sporu s papežem. Likvidace řádu pro něj byla lákavá: zbavil by se vlivné a nečitelné organizace, jež si žila prakticky vlastním životem, a získal i její obrovský majetek. Král nejdříve s malým úspěchem vyvíjel tlak na papežskou stolici, aby členy řádu exkomunikovala z církve, zároveň podporoval kampaň sloužící k jejich diskreditaci a nakonec přistoupil k násilné likvidaci templářů. 13. říjen 1307, kdy začalo nekompromisní zatýkání rytířů Templu, vešel do dějin jako černý pátek. Po dlouhém věznění bylo prvních čtyřiapadesát templářů v roce 1310 upáleno, samotný řád byl o dva roky později zrušen. Velmistr Jacques de Molay a preceptor Geoffroy de Charnay byli po popření svého obvinění upáleni v Paříži až v roce 1314. Ne všude ale byli templáři tak krutě pronásledovaní jako ve Francii. Mnoho jich přešlo do jiných nebo nových křižáckých řádů, jakým byl třeba v Portugalsku založený Řád Kristův, známý jako Militia christi.