Vladislav Jagellonský - 500. výročí úmrtí zlato proof
Averz (lícní strana):
Lícní stranu vyplňuje portrét Vladislava II. Jagellonského jako krále Čech, Uher a Chorvatska. Je zobrazený v královském hermelínovém rouchu s korunovačními klenoty. V opisu zleva je jméno krále, následováno letopočtem 1456 – 1516, připomínající 500. výročí úmrtí. Vpravo nad ramenem panovníka je umístěna značka autora návrhu.
Reverz (rubová strana):
Na rubové straně je vyobrazena Královská pečeť, která znázorňuje rodový erb, ale i heraldiku náležící zemím, kterým panoval (Čechy, Morava, Slezsko, a knížectví). Hranu opisuje nápis KRÁL ČESKÝ, UHERSKÝ, CHORVATSKÝ. Ve spodní části reverzu jsou umístěny značky Pražské mincovny a puncovní značka.
Vladislav Jagellonský ( 1. 3. 1456 Krakov – 13. 3. 1516 Budín ) – český a uherský král.
Vladislav se narodil 1.3.1456 v Krakově polskému králi Kazimírovi IV. Jagellonskému a Alžbětě Habsburské. Byl příslušníkem litevsko-polské panovnické dynastie Jagellonců. Česko-uherská větev tohoto rodu byla na českém trůnu od roku 1471 až do roku 1526, do smrti Vladislavova syna Ludvíka, který zahynul v bitvě u Moháče.
Od mládí byl vychováván pro roli budoucího panovníka, měl zálibu v knihách. Hovořil údajně plynně polsky, latinsky, česky a německy. Byl v dobré kondici a fyzicky zdatný. V podstatě byl mírný člověk a introvert. Byl příslušníkem katolické církve.
Vladislav byl zvolen českým králem 27.5.1471 na českém sjezdu ve Vlašském dvoře v Kutné hoře. Vladislavova korunovace se pak konala 22.8.1471. Po Vladislavově zvolení zahájil jeho otec vojenské operace proti Matyášovi Korvínovi, který ovládal zbylé země Koruny české (Moravu, Slezsko, Horní a Dolní Lužici). Příměří s Korvínem se Vladislavovi podařilo uzavřít až ke konci roku 1474.
Během své vlády musel Vladislav čelit autoritativní politice českých stavů, jejichž vliv po roce 1490 ještě zesílil. Dále musel jistou dobu čelit zahraniční politické izolaci. Potýkal se i s prázdnou královskou pokladnou, kterou vyčerpávala vleklá válka s Korvínem. Vladislav se snažil o zachování stávajícího stavu v náboženských poměrech. Tato jeho snaha pak umožnila rozvoj a další fungování utrakvismu. 1485 přispěl k uzavření náboženského míru v zemi a Čechy se tak na několik desetiletí staly zemí relativní náboženské tolerance.
V říjnu 1476 se Vladislav poprvé oženil. Svatba v zastoupení se konala v Ansbachu. Se svou manželkou Barborou Hlohovskou se měl setkat a manželství naplnit v únoru 1477 v Praze. K tomu však nikdy nedošlo.
Roku 1477 se mezi Vladislavem a Matyášem rozhořel nový spor. Boje skončily v roce 1478 olomouckou úmluvou, na jejímž základě měli oba vládci užívat titul český král, Vladislavovi připadly Čechy, Matyášovi vedlejší země. Tato úmluva byla ratifikována v roce 1479.
Král se v roce 1484 přestěhoval na Pražský hrad, poté začal s jeho přestavbou a obnovou. Pro své stavební záměry získal architekta Benedikta Rieda. Vladislav nechal zbudovat Prašnou bránu, Vladislavský sál na Pražském hradě, Jezdecké schody, Ludvíkovo křídlo či královskou oratoř v katedrále sv. Víta. Zlepšila se obranyschopnost Hradu. Stavební činnost byla dokončena v době, kdy již Vladislav v Praze nesídlil. Po svém přesídlení do Uher zavítal Vladislav do konce svého života do Čech již pouze párkrát.
Podmínkou pro získání uherského trůnu po smrti Matyáše Korvína v roce 1490 byl slib Vladislava přesídlit do Budína a pojmout za manželku Beatrici Aragonskou, vdovu po Matyášovi. Vladislav s podmínkami souhlasil. Dne 15.7.1490 se nechal příslušníky vysoké uherské šlechty provolat uherským králem. Patrně 21.9.1490 byl ve Stoličném Bělehradě korunován uherským králem. Došlo tak k vytvoření uhersko-českého soustátí.
O měsíc později uzavřel s Beatricí tajný sňatek. Toto své druhé manželství Vladislav považoval, pro dosud nerozloučený sňatek s Barborou Hlohovskou, za neplatné. Krátce po definitivním převzetí moci v Uhrách, požádal papeže o rozluku. Papež Alexandr VI. tento sňatek, i předchozí manželství, zrušil až 3. dubna 1500. Po jedno desetiletí byl Vladislav vlastně bigamistou.
Třetí a poslední manželkou Vladislava se stala Anna z Foix a Candale. Svatba se konala koncem září 1502 v Budíně. Anna byla korunována uherskou královnou. 23.7.1503 se jim v Budíně narodila dcera Anna. 1.7.1506 se v Budíně předčasně narodil syn Ludvík († 29.8.1526 Moháč). Po vyčerpávajícím porodu Anna 26.7.1506 zemřela. Její smrt Vladislava patrně hluboce zasáhla.
Posledním Vladislavovým počinem mezinárodního dosahu bylo uzavření dynastické smlouvy mezi Jagellonci a Habsburky. Tato smlouva o vzájemném nástupnictví a sňatku byla uzavřená 20.7.1515 ve Vídni.
Vladislav zemřel 13.3.1516 v Budíně. Pochován byl ve Stoličném Bělehradě.
