Československé legie – bojové jednotky složené převážně z československých dobrovolníků, které vznikaly v Rusku, ve Francii a později i v Itálii v době první světové války.

Základem československých legií v Rusku se stala Česká družina, která vznikla 12. srpna 1914. Složená byla z českých krajanů žijících v Rusku a čítala přes sedm set členů. Slavnostní přísaha se uskutečnila na den svatého Václava 28. září 1914 v Kyjevě. Zpočátku členové jednotky působili v malých skupinách jako průzkumníci a byli součástí 3. ruské carské armády. Velení rakousko-uherské armády vnímalo Čechy a Slováky v ruské armádě jako zrádce a proto nařídilo, aby byli v případě zajetí okamžitě popraveni.

Asi tisícovka Čechoslováků bojovala také v řadách Srbského sboru, který se v roce 1915 zformoval v Oděse.

Respekt a mezinárodní uznání přinesla českým a slovenským vojákům bitva u Zborova, která vypukla 2. července 1917. Československé střelecké brigádě o počtu necelých 3500 mužů se tam podařilo prolomit rakousko-uherskou obranu a zajmout přes tři tisíce nepřátelských vojáků.

Po bolševické revoluci na sebe československé legie upozornily takzvanou sibiřskou anabází. Jednalo se o dobře organizovaný ústup z politicky i ekonomicky rozvráceného Ruska, který byl doprovázen vojenskými střety a skončil až evakuací vojáků z Vladivostoku roku 1920.

V roce 1914 vznikla československá bojová skupina také ve Francii. Složená byla převážně z krajanů organizovaných ve spolcích Sokol a Rovnost a nesla název Compagnie Nazdar. Po krvavé bitvě poblíž Arrasu zůstalo z dvou set padesáti mužů bojeschopných jen asi sto. Rota byla rozpuštěna a zbylí bojovníci přešli do pluků Cizinecké legie.

Samostatný československý útvar ve Francii pak vznikl až v roce 1918. Složen byl z dobrovolníků, kteří dorazili z Ruska, Rumunska, Spojených států, Srbska, Itálie a dále z příslušníků Cizinecké legie.

Vzniklá československá brigáda zasáhla do bojů první světové války: nejznámějším střetem s německou armádou byla bitva poblíž městečka Terron.