Povodně v Praze Numismatická vzpomínka na velkou vodu před více než sto lety
Letošní povodně v Čechách, kdy v prvních červnových dnech vystoupily z břehů prakticky všechny velké české řeky se svými přítoky, vyvolaly nejen vzpomínky na katastrofální průběh povodně v roce 2002, ale i na řadu dalších ničivých záplav.
Letošní povodně v Čechách, kdy v prvních červnových dnech vystoupily z břehů prakticky všechny velké české řeky se svými přítoky1 a zejména hrozba rozsáhlých záplav v Praze a na dolním toku Labe, vyvolaly nejen vzpomínky na katastrofální průběh povodně v roce 2002, ale i na řadu dalších ničivých záplav.
ZPovodně jsou na českém území zaznamenány od začátku 12. století. Podle záznamů se extrémní povodně vyskytly v Čechách v letech 1118 (září), 1180 (?), 1272 (březen), 1342 (leden a únor), 1359 (září), 1432 (březen a červenec), 1481 (červen), 1496 (leden), 1501 (srpen), 1598 (březen a srpen), 1784 (únor), 1845 (březen), 1862 (únor), 1872 (květen), 1890 (září), 1940 (únor), 2002 (srpen). V roce 1342 strhla voda v Praze kamenný Juditin most postavený ve druhé polovině 12. století, roku 1359 zničila provizorní dřevěný most a vážně poškodila rozestavěný nový kamenný.2 V letech 1496 a 1784 poškodila Karlův most, nejhůře ovšem roku 1890.
Před rokem 2002 byla největší letní povodeň způsobená pouze srážkami právě v září 1890.3 Silně pršelo celé jaro a léto nebylo výjimkou. „Hospodáři léta tak mokrého nepamatují,“ psalo se v knize Povodeň v Čechách roku 1890. „Nebesa chrlila napořád spousty vod, silnice a železnice tu a tam stávaly se nesjízdnými, mnohé hráze železniční protrhány a jízda zastavena.“ Koncem léta se hnala na Prahu povodňová vlna. 3. září 1890 okolo čtvrté hodiny ranní se nad Prahou rozlehly poplašné výstřely z děla a oznámily, že nastává povodeň - jedna z historicky největších záplav ve městě, při které byl po sto letech znovu pobořen Karlův most. Vltava v Praze kulminovala 4. září mezi 20. a 22. hodinou večer s průtokem 3975 m3/s.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2013
HERALDIKA NA MINCÍCH A MEDAILÍCH (14) Historizmus – nostalgie a bezradnost
Vyčerpaný empír dožíval v novostavbách úředních objektů. Tam, alespoň podle mínění estétů, bylo v polovině 19. století jeho místo.
V minulosti, v okamžiku zralém pro slohovou proměnu, byl vždy k dispozici nový sloh, který se už nějaký čas snažil vytlačit ten starý. Tentokrát ale žádný nebyl na obzoru. „co bude dál?“, ptali se ti, kteří chtěli být kultivovaní a zároveň moderní.
Kníže Metternich se lehce uklonil. Tvář zkušeného diplomata neprozradila jakékoli pocity. Císař mu právě oznámil, že už nadále nebude potřebovat jeho služeb. Vše podstatné bylo řečeno, audience skončila. Toho březnového dne roku 1848 odcházela se všemocným kancléřem celá epocha. Když pak kníže sledoval z okna kočáru dozadu ubíhající vídeňské ulice, neušly mu nenávistné pohledy a zaťaté pěsti. Od samého začátku převratného roku 1848 následovaly v rychlém sledu revoluce v Itálii, Francii, Německu a nakonec i v Rakousku. Jejich iniciátorkou a hlavní silou byla liberální buržoazie, požadující konstituční stát a demokracii. Politicky aktivní obyvatelé českých zemí tyto požadavky sdíleli, ale jejich provedení komplikovaly národnostní rozpory a různý stupeň vývoje národů monarchie.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2016.
