2004 - b.k. - 150. výročí narození Leoše Janáčka

Dnem 23. června 2004 vydává Česká národní banka do oběhu pamětní stříbrnou dvousetkorunu ke 150. výročí narození Leoše Janáčka. Dvousetkoruna je ražena ze slitiny obsahující 900 dílů stříbra a 100 dílů mědi a vydává se ve dvojím provedení, v běžném a špičkovém (proof), které se liší povrchovou úpravou a provedením hrany. U mincí špičkové kvality je pole mince vysoce leštěné a reliéf je matován, hrana je hladká s vlysem "ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA * Ag 0.900 * 13 g *". Mince běžné kvality mají hranu vroubkovanou. Průměr mince, kterou razila Bižuterie Česká Mincovna, a.s., je 31 mm, hmotnost 13 g a síla je 2,35 mm. Obdobně jako u každé ražby mincí jsou i u těchto mincí povoleny odchylky v průměru 0,1 mm a v síle 0,15 mm. V hmotnosti je povolena odchylka nahoru 0,26 g a v obsahu stříbra odchylka nahoru 1 %.

Na lícní straně dvousetkoruny je při levém, spodním a pravém okraji mince neuzavřený opis s názvem státu "ČESKÁ REPUBLIKA" označením nominální hodnoty mince se zkratkou peněžní jednotky "200 Kč". Při horním okraji dvousetkoruny je značka mincovny. Uvnitř mincovního pole je umělecké seskupení heraldických zvířat ze státního znaku na pozadí obdélníkových polí a pod ním je Janáčkův notový náčrt k Ukvalské lidové poesii v písních. Na rubu mince zaujímá většinu mincovního pole portrét Leoše Janáčka. V neuzavřeném opisu při levém, spodním a pravém okraji dvousetkoruny jsou letopočty "1854-2004" a skladatelovo jméno. Autorem výtvarného návrhu dvousetkoruny je akademický sochař Jiří Věneček, jehož iniciály "jv", jsou umístěny vedle portrétu vlevo dole.

Ke každé minci se zdarma přikládá tzv. katalogová karta pohlednicového formátu, zhotovená na polokartónu cihlové barvy. Mince je vyobrazena stříbrně s plastickým reliéfem, technikou tzv. suché pečeti. Text je dvojjazyčný v češtině a angličtině. Karta pro obě provedení mince je společná.

Leoš Janáček

(3. 7. 1854 až 12. 8. 1928)

Leoš Janáček se narodil v Hukvaldech, v rodině učitele. Základy hudebního vzdělání získal v dětském sboru starobrněnského kláštera. V r. 1872 ukončil studia v učitelském ústavu v Brně a stal se v něm pomocným učitelem. O dva roky později začal studovat varhanickou školu v Praze. Po skončení studií znovu učil, ale současně byl sbormistrem řemeslnické jednoty Svatopluk, dirigentem Besedy brněnské a vyvíjel bohatou interpretační činnost v klášteře. V letech 1879 až 1880 studoval na konzervatoři v Lipsku a ve Vídni. V r. 1881 se vrátil do Brna, kde působil jako ředitel varhanické školy až do r. 1919, kdy se stal profesorem skladby na pražské konzervatoři, která pro něj zřídila svou pobočku v Brně. Kromě pedagogické a interpretační činnosti Janáček sbíral a vydával lidové písně a tance a publikoval o nich odborné studie. Věnoval se i hudební teorii a kritice.

Jeho dílo vychází programově z lidové hudby, především moravské. Lidové motivy však Janáček zpracoval zcela novým, moderním a osobitým stylem, který nebyl veřejností zpočátku pochopen. Tento styl, který poprvé použil v opeře Její pastorkyňa, využívá hudební folklór neromantickým způsobem, působí úsporně až zkratkovitě a opírá se ve značné míře o melodické prvky lidské řeči a její intonaci, která vyjadřuje povahu a psychologické rozpoložení člověka. Přes počáteční nepochopení zejména v domácím prostředí se Janáčkova tvorba postupně prosadila v Čechách i za hranicemi a dnes je Janáček považován za jednu z největších postav moderní světové hudby. Ke konci svého života byl za zásluhy o českou hudbu jmenován čestným doktorem brněnské university. Zemřel v r. 1928 v Ostravě.

Z jeho bohatého díla je třeba si připomenout opery Liška Bystrouška, Káťa Kabanová, Věc Makropulos, Výlety pana Broučka, kantáty Glagolská mše a Věčné evangelium, symfonické básně Šumařovo dítě, Balada blanická, rapsodii Taras Bulba, Moravské a Lašské tance a mužské sbory na texty básní Petra Bezruče.

Prameny:

ČNB, sekce peněžní a platebního styku 
Kdo byl kdo v našich dějinách do r. 1918, kolektiv autorů, Libri, Praha 1993, Příběhy, pověsti a pohádky paní Hudby, Anna Hostomská, Státní nakladatelství dětské knihy, Praha 1959, Malá encyklopedie hudby, kolektiv autorů, Editio Supraphon, Praha 1983
Portréty Leoše Janáčka zapůjčilo České muzeum hudby, Praha, foto sochy Lišky Bystroušky zhotovil Pavel Frič