Další medaile:
-
Doba Rudolfa II. - stříbro
![Horoskop Rudolfa II.]()
Tadeáš Hájek z Hájku
latinským jménem Thaddaeus Hagecius ab Hayek či Thaddeus Nemicus (1.
prosince 1525, Praha – 1. září 1600, Praha) byl český astronom, matematik a
osobní lékař císaře Rudolfa II.
V letech 1548 až 1549 přednášel medicínu a astronomii ve Vídni, magistrem
umění se stává roku 1551. Roku 1554 studuje v Bologni medicínu a přechází do
Milána, kde poslouchá přednášky Girolama Cardana. Záhy se však vrací do
Prahy. Zde přednáší na univerzitě matematiku a astronomii až do roku 1558.
Později se věnoval lékařské praxi. Byl osobním lékařem císařů Maxmiliána II.
a Rudolfa II. Na Hájkův popud byl do Prahy pozván Tycho Brahe, se, kterým
Hájka poutalo přátelství. Hájek byl čilý ve vědecké korespondenci s předními
evropskými učenci své doby.
Hájek jako první uveřejnil v tisku způsob, jak určit polohu hvězd stanovením
přesné doby jejich průchodu poledníkem. Je autorem řady astronomických a
lékařských spisů. Do dějin české matematiky se vepsal svojí zahajovací
univerzitní přednáškou, která vyšla pod názvem De laudibus geometriae. Jedná
se o první spis českého původu, který si všímá minulosti matematických věd v
našich zemích. Vyměřil oblast kolem Prahy a je spoluautorem mapy z roku
1563, která se ale ztratila. Roku 1572 uveřejnil svá pozorování supernovy v
souhvězdí Kasiopeja. Působil též jako překladatel do češtiny (přeložil
několikasetstránkový herbář).
Jako zajímavost můžeme uvést jeho učené pojednání O pivu (De cerveceria),
které vyšlo v roce 1554 a Hájek v něm dospěl k jedné z prvních teorií
oxidace.
Johannes Keppler
Johannes Kepler (27. prosince 1571 Weil der Stadt – 15. listopadu 1630
Řezno) byl německý matematik, astrolog a astronom. Především ve starší české
literatuře se používá i počeštěná forma jeho křestního jména (Jan Kepler).
Několik let působil v Praze na dvoře císaře Rudolfa II. V Praze také
formuloval dva ze tří Keplerových zákonů.
Kepler studoval na univerzitě v Tübingen, kde byl jeho učitelem astronomie
Michael Mästlin (1550–1631). Studium ukončil v roce 1593. V letech 1594–1600
vyučoval na střední škole ve Štýrském Hradci. V roce 1600 přichází Kepler do
Prahy. Stává se asistentem Tychona Brahe a po jeho smrti císařským
matematikem a astrologem. Na Braheho podnět propočítal dráhu Marsu a po
dlouhých výpočtech objevil v Praze první dva ze svých slavných Keplerových
zákonů. Tyto výsledky publikoval v roce 1609 v práci Astronomia Nova. V roce
1612 odešel Kepler do Lince a později v roce 1626 do Ulmu.
V pozdějším věku se podle některých životopisců už nemohl věnovat
pozorování, protože trpěl krátkozrakostí a hvězdy patrně vůbec neviděl.
Tycho de Brahe
Tycho Brahe (14. prosince 1546, Knudstrup, Dánsko – 24. října 1601,
Praha), původním jménem Tyge Ottesen Brahe, někdy též Tycho de Brahe, byl
význačný dánský astronom, astrolog a alchymista. Je považován za nejlepšího
a nejpřesnějšího pozorovatele hvězdné oblohy, jenž byl překonán až šedesát
let po vynalezení dalekohledu.
Byl potomkem starého šlechtického rodu. Studoval filozofii a rétoriku v
Kodani (1559-1562), poté práva v Lipsku. V roce 1565 zdědil značné jmění a
začal se věnovat svým koníčkům – alchymii, ale především astronomii. Později
pokračoval ještě ve studiu chemie Augsburgu. Roku 1571 se po smrti otce
vrátil do Dánska a získal vlastní observatoř. 11. listopadu 1572 pozoroval
(a popsal ve spise O nové hvězdě) výbuch supernovy v souhvězdí Kasiopeja.
Císařem Rudolfem II. byl na radu Tadeáše Hájka z Hájku pozván do Prahy,
kde působil jako císařský astrolog u dvora. Postavil novou observatoř v
Benátkách nad Jizerou, kde mu posledních několik měsíců života dělal
asistenta Jan Kepler.
Tyge Brahe vytvořil originální kosmologickou teorii: podle ní je sice
Země středem vesmíru, ale kolem ní obíhá jen Slunce a Měsíc. Ostatní planety
obíhají kolem Slunce. Vytvořil tak jakýsi kompromis mezi geocentrickou
teorií Ptolemaia a teorií heliocentrickou Mikuláše Koperníka.
Rabbi Löw
Jehuda Liva ben Becalel (1525–1609) (ve starší literatuře uváděn také
jako ben Bezalel), známý též jako Jehuda Arje ben Becalel, Jehuda Löw ben
Becalel (Arje (hebrejsky Lev), Löw a Liva jsou synonyma), rabbi Löw,
případně hebrejským akronymem מהר"ל - MaHaRaL (Morenu Ha-Rav Liva nebo též
Morenu Ha-gadol Rabi Liva, náš (velký) učitel rabbi Liva), byl židovský
rabín a učenec, jenž působil jako vrchní moravský zemský rabín v Mikulově a
později jako vrchní rabín v Praze za vlády Rudolfa II. Rabi Löw založil a
vedl v pražském židovském ghettu talmudistickou školu (ješivu, 1573),
upravil též pravidla pro spolek Chevra Kadiša (pohřební bratrstvo, založen
1564). Ačkoli v Praze strávil pouze část svého života, je zde pohřben a v
židovské literatuře je vždy nazýván מהר"ל מפראג - "Pražský Maharal".
Rabi Löw byl ve své době v židovském světě znám jako velký učenec, ale
rozhodně to neznamená, že by své styky omezil pouze na své židovské
souvěrce. Kromě již zmíněné audience u Rudolfa II. udržoval osobní přátelské
styky s Tycho de Brahem i s dalšími osbnostmi, které rudolfínská Praha
přitahovala. Ve středu studia a komentářů rabiho Löwa stojí etika, které
věnoval několik spisů. Zabýval se též systémem a způsobem vzdělávání. Odtud
zřejmě pramení spekulace o tom, že jeho díla znal a nechal se jimi
inspirovat Jan Amos Komenský.
Neodmyslitelnou součástí života Rabiho Löwa je pověst o pražském Golemovi.
