Zlato Mince

ČASOPIS MINCE A BANKOVKY
Jediný v Čechách a na Slovensku. Získáte exkluzivně pouze u nás.

DALŠÍ ČLÁNKY VÍCE O ČASOPISU
DRUHÁ MĚNOVÁ REFORMA Peníze v poválečném Československu
Československá exilová vláda v Londýně se už od počátku čtyřicátých let intenzivně zabývala otázkou obnovy válkou poškozeného hospodářství.

Ministr financí Ladislav Feierabend zprvu prosazoval myšlenku exilové Národní banky Československé, která však narazila u presidenta Beneše. Při ministerstvu financí tak nakonec jen vznikl měnový a bankovní odbor pod vedením Jana Viktora Mládka.

Záhy po zřízení vypracovává Bankovní odbor ministerstva financí plán ke stabilizaci hospodářství a obnově měny. Jeho součástí je i zakázka na výrobu zatímních státovek1. 5. června 1942 vláda schválila návrhy a odsouhlasila smlouvu s třemi britskými cedulovými tiskárnami na dodávku sedmi nominálních hodnot nových papírových platidel. Výroba státovek po 5 a 10 Kč byla svěřena společnosti Thomas de la Rue, Waterlow & Sons tiskla 20 a 50 Kč a Branbury Wilkinson & Co státovky po 100, 500 a 1000 Kč. Dohromady se vytisklo na 376 150 000 kusů státovek tzv. londýnské emise v nominální hodnotě 24,8 mld. Kč. V roce 1944 se následně ministerstvo financí dohodlo se společností Thomas de la Rue na tisku dalších 200 milionů kusů kolků2, které byly určeny k přetištění stávajících bankovek po osvobození Československa. Jak státovky, tak kolky byly následně až do konce války uskladněny poblíž anglického Bristolu.

Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2015.



PÍSMO NA MINCÍCH  A MEDAILÍCH (1) Obsah a forma, základní pojmy
Písmo můžeme chápat jako soustavu znaků s funkcí označovat nebo sdělovat.

S rezervou se dá použít fráze – písmo je staré jako lidstvo samo. Značky ukazující cestu v krajině, nebo dokládající vlastnictví nějakého předmětu, můžeme skutečně umístit do značné hloubky lidských dějin. Zvyšování nároků na sdělení činilo znaky složitějšími a dávalo je postupně do vzájemných souvislostí. Ve starověku už jsou pak známa různá písma tehdejších kultur, například klínové písmo Chetitů nebo hieroglyfy starých Egypťanů.

Západoevropská tradice se opírá o písmo, které se vyvíjelo ve Středomoří, ve starém Řecku a Římě. Platí pro ně stejná charakteristika, jako pro všechna písma předchozí a souběžně existující. Bylo dorozumívacím prostředkem vzdělané elity společnosti, která jeho sdělení podle potřeby prostředkovala negramotné většině.1 Pod pozdějším názvem „latinka“ se tohle písmo stalo společným jmenovatelem bezpočtu typů, z nichž se skládají texty, obklopující nás dnes na každém kroku. Bez ohledu na jazyk nebo techniku použití je to ale v zásadě tatáž abeceda, doplněná několika písmeny a podle národních specifik dalšími detaily. To, co vnímáme především, je sdělení. Písmo, tedy znaky tvořící slova a věty, většinou jen registrujeme, podobně jako médium nesoucí sdělení - knihy, plakáty, e-maily. A také drobné mince v naší kapse.

Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2017.

Mám rád ZLATÉ MINCE .CZ
©2003-2024 Zlaté mince - Numismatika. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování textů a fotografií je bez písemného souhlasu zakázáno.