Hyperinflace v Zimbabwe
Listopad roku 2007 byl v Harare teplý a vlídný, pokud se počasí týká. Blížilo se léto a já si uvědomovala, že ty Vánoce budeme sami, tedy my všichni – já, má rodina a mí přátelé v Harare, bez tradiční návštěvy z domova.
Jedním z důvodů proč si nepozvat návštěvu právě toho roku, byla neutěšené zásobování Zimbabwe běžnými potravinami a věcmi denní potřeby a prudká inflace, která úspěšně ožebračovala i ten zbytek pracovní placené síly v zemi.
Osobně jsem měla slušný zahraniční plat a doufala i v radikální změny po volbách, a inflaci jsem zpočátku vnímala jen jako obtížný prvek svého pobytu, s kterým se dá plánovitě žít. Byl to omyl. S inflací se dlouhodobě, když navíc přeroste v hyperinflaci, žít nedá. Je to boj o každou rychlou směnu, okamžitý nákup a stejně nakonec skončíte u bartrového obchodu. To jsem však toho listopadu ještě netušila... A dnes na to období dokonce vzpomínám s nostalgií, hodně jsem se poučila.
V únoru 2007 oznámila Rezervní Banka Zimbabwe zavedení tzv. třetího typu zimbabwského dolaru a současně vyhlásila boj proti inflaci, která byla již v té době čtyřmístná. Mezi březnem a červnem 2007 platila striktní nařízení o cenách základních surovin (jako mouka, máslo, vejce, mléko, ale i olej, cukr a maso), což se projevilo tím, že města přestala být zásobována, neboť prodejní ceny těchto komodit byly nižší než náklady na dopravu a přepravu. Celé země začala trpět chronickým nedostatkem benzínu a nafty a vcelku pravidelně se vypínal elektrický proud v celých čtvrtích. Z krásných alejí jacarand mizely jen trošičku seschlé větve na otop a papír, prázdné plastové lahve a obaly dosáhly maximální míry dalšího použití bez pokynů k recyklaci.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2012.
NEREALIZOVANÉ NÁVRHY
Československé bankovky po 50 a 100 Kčs
Po druhé světové válce centrální banka ve spolupráci s ministerstvy financí (MF) a školství započala přípravy na nových mírových bankovkách, které by postupně nahradily stávající provizorní platidla. Nejdále v tomto směru pokročily práce na trojici bankovek o nominálních hodnotách 20, 100 a 1000 Kčs označované jako emise C II. V důsledku peněžní reformy z května 1953 se však ani tato platidla nedostala do oběhu.
V rámci reformy nahradily stávající bankovky nová platidla vytvořená podle sovětského vzoru. Bankovky emise 1953 ovšem jak po grafické, tak zejména i po technické stránce plně nev yhovovaly požadavkům kladeným, nejen co se umělecké stránky týče, tak i jejich ochrany vůči falzifikaci. Nová platidla byla oproti našim předchozím bankovkám nevalné kvality. Všechny hodnoty se tiskly offsetem na týž papír s negativním (běločar ým) vodotiskem ve formě pěticípé hvězdy. Rovněž graf ický vzhled platidel byl nevalné úrovně a dá se v podstatě říci, že z tohoto pohledu jde o jedny z našich vůbec nejhorších bankovek.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2018.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
