ČASOPIS MINCE A BANKOVKY Jediný v Čechách a na Slovensku. Získáte exkluzivně pouze u nás.
Konvenční měna 260 let od zavedení
Většina evropských panovníků při nástupu na trůn obvykle slibovala, že bude dbát o pevnou a stabilní měnu, že nepřipustí zlehčování a znehodnocování vydávané mince.
Obvyklým tématem byl na druhou stranu boj proti přílivu cizí nehodnotné mince do země. Ale těžko hledat panovníka, kterému by se to povedlo...
Někteří vladaři po zahájení ražby nové mince nějaký čas, zejména pokud měli k dispozici dostatečně bohaté zdroje jako např. stříbrné doly, skutečně drželi obsah stříbra v minci tak, jak bylo stanoveno v mincovních řádech či podobných nařízeních o minci. Jakmile však potřebovali peníze (většinou na válečné výdaje), pak bez ohledu na své sliby a předsevzetí nikdy neváhali minci zlehčit a znehodnotit. Zmatek a nepřehlednost měnových poměrů v římsko-německé říši byly umocňovány tím, že každý panovník (držitel mincovního regálu) si na svém území vydával mince tak, jak to považoval pro svoji zemi a hlavně pro sebe za nejvýhodnější.
Pokus zavést pro střední Evropu v mincovnictví jednotný systém zaznamenáváme například na počátku druhé poloviny 16. století. Tehdy chtěl císař Ferdinand I. (1526-1564) upevnit ústřední královskou moc a omezit vliv stavů. Jeho cílem bylo vytvoření hospodářsky a nábožensky jednotné říše pod nadvládou Habsburků. Nový říšský mincovní řád byl nejprve uveden do života v rakouských zemích (1560) a o rok později byl přijat i pro všechny země Koruny české. Byla zavedena jednotná měna, jejímž základem byl říšský zlatník/gulden (60 krejcarů). Tento měnový systém sjednocoval mincovnictví všech habsburských zemí mimo uherské království. Zhruba po deseti letech však tento projekt ztroskotal. Například země Koruny české se vrátily zpět k původní tolarové měně v roce 1573. A tak potom následovalo velmi dlouhé období, v němž stálé kolísání hodnoty stříbrných a zlatých mincí, ražba nejrůznějších druhů drobných mincí, jejichž hodnota málokdy odpovídala jejímu označení na minci, byly jevy, které nepříznivě ovlivňovaly hospodářskou situaci v zemi.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2013.
Ze světa kovových známek (19) Účelové známky s peněžními jednotkami
Největší vnější podobu s mincemi mají účelové známky s nominální hodnotou v měnových jednotkách nebo jejich dílech.
Mnozí sběratelé a obchodníci je nazývají nouzovkami, snad aby zvýšili jejich atraktivitu při případném prodeji. Na jejich vznik ale měly vliv jiné okolnosti nežli nedostatek drobného oběživa. Jen ojediněle byly známky s peněžním nominálem součástí mzdy nebo jako odměna za práci nad normu. Neměly ale většinou povahu oběživa, uvedený peněžní údaj představoval hodnotu požitku nebo výši výnosu, jenž bylo možné za známku – poukázku nebo stvrzenku – obdržet.
Vydávání známek s platební funkcí naráželo na zákon 7/1924 Sb. O ochraně čs. měny a oběhu zákonných platidel. Zajímavostí je v tomto ohledu informace zveřejněná Rudolfem Petříkem (Petřík 1937: 95; Likovský 2009: 17) a Ivou Světlou-Dubskou (Světlá - Dubská 2006: 220). Podle ní byl výrobce peněžních známek pro stavbu kasáren v Žamberku z let 1930/1931 (majitel ražebny Vladimír Podivím Praha) za jejich výrobu pokutován podle § 4 výše zmíněného zákona „pro falšování peněz“.
Peněžní nominální hodnotu nesou zpravidla na rubu firemní platební známky či náhradní platidla, známky konzumů – stvrzenky pro výplatu dividend nebo interní platidla, rabatní známky obchodníků, známky dobročinných organizací, známky městské dopravy, známky jídelen a restaurací s cenami pokrmů, zálohy, číšnické známky k vyúčtování denních tržeb, hrací známky s hodnotou výhry a další ražby.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2014.
ZLATÉ MINCE .CZ