Další provedení medaile
-
Karel Kryl - 70, zlato 37mm
-
Karel Kryl - 70, zlato 28mm
-
Karel Kryl - 70, stříbro 37mm
-
Karel Kryl - 70, stříbro 28mm
-
Karel Kryl - 70, měď 37mm
Foto: Vladislav Vítek
Karel Kryl se narodil 12. dubna 1944 v Kroměříži, kam se jeho rodina přestěhovala z Nového Jičína poté, kdy sever země obsadila německá armáda. Jeho děd vlastnil tiskárnu, kterou komunistické úřady v roce 1950 zrušily, rodina se musela přestěhovat do suterénu zanedbaného domu. Hudba Karla Kryla přitahovala už od mládí. Jeho talent tvořit kritické, přímé, ale zároveň poetické texty, našel brzy odezvu mezi tehdejší mládeží. První Krylovu vydanou skladbu nazpívala se skupinou The Bluesmen Hana Ulrychová v roce 1968. Síla jeho textů se naplno projevila na gramofonové desce Bratříčku, zavírej vrátka (1968). Ve stejnojmenné úvodní skladbě Kryl neobyčejně sugestivně zaznamenal atmosféru ve společnosti po vpádu vojsk Varšavské smlouvy. Na vznik songu, při jehož poslechu mrazí i po téměř půl století, vzpomíná Jan Kryl, mladší Karlův bratr:
„Karel byl v ten večer spolu s našimi rodiči na kratičké dovolené u známých na chatě v Roštíně. To je vesnice v Chřibech, kde je kolem spousta chat. Protože byl u protiletadlové obrany, bylo mu jasné, že to, co lítá v noci po nebi, určitě nejsou pravidelné dopravní spoje, ale že se děje něco hrozného. Ráno se pak dověděli, že jsme byli okupování ne nepřítelem, ale spojenci! Pospíchali pak na vlak do Kroměříže (nikdy jsme neměli auto), ve vlaku probírali rodičovskou a bratrskou starost o nejmladšího z rodu Krylů, který zrovna je u zbraní. Tak vlastně ve vlaku z Kroměříže do Nového Jičína vznikla Karlova nejslavnější píseň „Bratříčku,zavírej vrátka!“
Brzy po vydání alba vycestoval jeho autor na festival do Německa, kde se následně rozhodl zůstat. Do Československa se vrátil až 30. listopadu 1989 na pohřeb své matky. Pobyt si nakonec prodloužil a odehrál několik koncertů, které byly poznamenány téměř euforickou odezvou publika. Zároveň Krylovi začaly doma vycházet desky, které se do Československa před listopadem 1989 pašovaly z Německa. S vývojem po Sametové revoluci nicméně spokojen nebyl, což dával najevo ve své tvorbě. Karel Kryl zemřel nečekaně 3. března 1994 v Mnichově. Jeho písně, které vycházely nejen v češtině, ale i v němčině a polštině, neztrácejí náboj ani v současnosti a stále se vydávají na nových kompilacích.
Averz:Chlapecká tvář, oči, které hodně viděly a mnohé chápou a lehce lišácký šibalský úsměv pod malým knírkem – tak autor Jaroslav Bejvl představuje Karla Kryla na lícní straně medaile. Z letopočtů 1944 a 1994 lze vyčíst, že zpěvák žil necelých 50 let a v roce 2014 si připomínáme 70. výročí jeho narození..
Reverz: Rubové straně medaile dominují Krylův podpis a kytara. Hlava nástroje je symbolicky přeměněna ve zvednuté dva prsty, tvořící písmeno V. Les rukou se stejným gestem obklopuje kytaru z obou stran v dolní části. Krylův podpis je na obou koncích dozdoben, vpředu houslovým křížem, vzadu čtyřlístkem pro štěstí. Opis připomíná, že Karel Kryl byl BÁSNÍK S KYTAROU SVOBODY..
Foto: Vladislav Vítek
Z rozmlácenýho kostela,
v krabici s kusem
mýdla,
přinesl jsem si anděla,
polámali mu křídla.
Díval se na mě oddaně,
já měl jsem trochu trému,
tak vtiskl jsem
mu do dlaně,
lahvičku od parfému.
A proto prosím,věř mi,
chtěl jsem ho
žádat,
aby mi mezi dveřmi pomohl hádat
co mě čeká
a nemine,
co mě
čeká
a nemine
Pak hlídali
jsme oblohu,
pozorujíce ptáky,
debatujíce o Bohu
a hraní na vojáky.
Do tváře jsem mu neviděl,
pokoušel se ji
schovat,
to asi ptákům záviděl,
že mohou poletovat.
A proto prosím,věř mi,
chtěl jsem ho žádat,
aby mi mezi dveřmi
pomohl hádat
co mě čeká
a
nemine,
co mě čeká
a nemine,
co mě čeká
a nemine,
co mě
čeká
a nemine,
co nás čeká
a nemine,
co nás čeká
a
nemine,
co nás čeká
a nemine,
co nás čeká
a nemine,
Když novinky mu sděloval
u okna do ložnice,
já křídla jsem mu ukoval
z mosazný
nábojnice.
A tak jsem pozbyl anděla,
on oknem odletěl mi,
však přítel prý mi
udělá,
nového z mojí helmy.
Co nás čeká...
Foto: Vladislav Vítek
Bratříčku,nevzlykej, to nejsou bubáci,
vždyť už jsi velikej, to jsou jen vojáci,
přijeli v hranatých železných maringotkách.
Se slzou na víčku hledíme na sebe,
buď se mnou,
bratříčku, bojím se o tebe
na cestách klikatých,
bratříčku, v polobotkách.
Prší a venku se
setmělo,
tato noc nebude krátká,
beránka vlku se zachtělo,
bratříčku,
zavřel jsi vrátka?
Bratříčku, nevzlykej,
neplýtvej slzami,
nadávky polykej a šetři
silami,
nesmíš mi vyčítat, jestliže nedojdeme.
Nauč se písničku, není tak složitá,
opři se, bratříčku, cesta je rozbitá,
budeme
klopýtat, zpátky už nemůžeme.
Prší a venku
se setmělo,
tato noc nebude krátká,
beránka vlku se zachtělo,
bratříčku,
zavírej vrátka! Zavírej vrátka!