Certifikáty

Díky extrémní izolaci Klondiku od okolního světa se zpráva o bohatých nalezištích zlata dostala do USA až příští rok. 14. února 1897 dorazili první zlatokopové do přístavu v Seattlu. Na další parník, který připlul o několik dní později do San Francisca už čekaly tisíce zvědavců. Zpráva o tuně zlata na jeho palubě se okamžitě rozšířila po celém světě vypukla opravdová zlatá horečka. Do odlehlé oblasti Klondike se vydaly tisíce lidí z celého světa. Většina dychtivých zlatokopů připlula do přístavů Skagway nebo Dyea na Aljašce.

Na objevení zlata na Klondiku zbohatli nejen zlatokopové, ale především podnikatelé a podnikavci.



Zlato se na Klondiku těžilo a stále ještě těží na tzv. placerech. Slovo placer pochází ze španělštiny a jeho původním významem je písčina. Označuje se jím místo, kde je zlato (nebo jiné vzácné minerály) uložené v nánosech písku nebo štěrku v korytech řek. Nejjednodušším způsobem jak zlato získat z placeru je rýžování. Využívá se přitom toho, že zlato je zhruba devatenáctkrát těžší než voda a mnohem těžší než štěrk a písek. Při ručním rýžování se nabírá směs štěrku a písku do kovové pánve a pomocí proudu vody a za neustálého kroužení pánví se z ní postupně odplavují lehčí částice. Stejný princip se využívá i při rýžování zlata ve velkých otevřených bednách opatřených na dně příčkami na zpomalení pohybu částeček zlata, do kterých se přidává rýžovaná směs lopatami. Tento způsob byl v počátečním období na Klondiku typický. Ruční rumpál u potoka Bonanza Creek



Těžba zlata na Klondiku měla i svoje specifikum, vyplývající z klimatických podmínek. Už několik metrů pod povrchem se nachází permafrost - věčně zmrzlá půda, nerozmrzající ani za největších letních teplot. Po počáteční těžbě v horních vrstvách začali zlatokopové těžit hlubší vrstvy a narazili na zmrzlou půdu. Tu napřed museli rozmrazit. Zpočátku prostě rozdělali na vrstvě kterou chtěli odtěžit oheň. Od roku 1902 se začalo používat k rozmrazování vodní páry. Táto činnost se vykonávala v zimě. Rozmrazenou horninu těžili ze šachet pomocí ručních rumpálů a ukládali jí na povrchu. Na jaře ji potom vodou promývali. Zlato se na Klondiku těžilo ještě dlouho po skončení zlaté horečky, dokonce v posledních letech se těžba obnovila, i když už není tolik rentabilní jako dřív. Nešlo však o individuální rýžování, ale o průmyslovou těžbu velkými plovoucími bagry. První z nich začal těžit už v roce 1899 za doznívání zlaté horečky.

Mezi desítkami tisíc lidí, kteří přišli za zlaté horečky hledat na Klondike zlato byl i Jack London, který své zážitky použil při psaní knih Bílý tesák a Volání divočiny. London přišel na Yukon jako jednadvacetiletý v září 1897 a zkoušel štěstí jako zlatokop na potoce Henderson Creek, 120 km jižně od Dawson City. Jeho chatrč byla po zlaté horečce opuštěná a znovuobjevená v roce 1936.

- Největší zlatý nuget na světě vážil desítky kilogramů.  [ Více zde ... ]

Rub a líc zlatého slitku
z kolekce zlatá horečka.

 

Brazil 1693

Brazilské město Ouro Preto, v překladu “černé zlato”, bylo založeno na konci 17. století. Černé zlato proto, že se zlaté valounky ukrývaly pod černou vrstvičkou oxidu železa. V průběhu 18. a 19. století se Ouro Preto stalo centrem brazilské zlaté horečky.

První objev zlata proběhl někdy mezi lety 1693 a 1698. Pravděpodobně při výpravě kterou vedl Duarte Lopes. Jako první sem dorazila v roce 1698 skupina, kterou vedl Antonio Dias. Během třiceti let se tábor rozrostl na město se 40 000 obyvateli a Ouro Preto se stalo největší latinskoamerickou aglomerací té doby. Pozdější útlum těžby sice zastavil dynamický rozvoj města, ale zůstaly zde zachovány impozantní historické památky.

V Minas Gerias bylo v 18. století celkem získáno asi 720 tun zlata a v dolech tehdy podle odhadu pracovala až třetina obyvatel této oblasti. Menší naleziště byla tehdy objevena i v oblasti Goiás a Matto Grosso.

 

Siberia 1838


California 1848

 

Australia 1851

V Austrálii bylo zlato poprvé objeveno v roce 1823 ve Fish River v Novém Jižním Walesu. V roce 1851 byl učiněn významný nález na území dnešního města Bendigo (stát Victoria). Do konce roku se zde získalo 6 tun zlata, v roce 1853 to bylo už 20 tun. Zlato bylo nalézáno hlavně přímo na povrchu a hned jeden z prvních objevených nuggetů měl hmotnost přes 15 kg. (V roce 1872 byl dokonce objeven nugget s obsahem 92 kg zlata.)
V roce 1851 bylo zlato u Bendiga navíc objeveno i v údolí Forrest Creek. Za pouhých 10 let se z této lokality podařilo získat 110 tun zlata; podle všeho šlo o nejbohatší dosud objevené zlatonosné náplavy vůbec. Právě zlatá horečka způsobila masivní přistěhovalectví do Austrálie – jak známo, evropské osídlení Austrálie začínalo jako britská trestanecká kolonie.
V roce 1880 dosáhl v Austrálii první důl na světě hloubky 600 metrů.

 

South Dakota 1876

Zbohatnout se během zlaté horečky podařilo opravdu jen málokomu. V roce 1898  našli zlatokopové 15 tun zlata v hodnotě 10 milionů dolarů, v blízkém Dawson City ovšem v barech a saloonech utratili 60 milionů dolarů; i to ukazuje, kdo na celém boomu zřejmě profitoval nejvíc. Celkem zde bylo během zlaté horečky získáno asi 75 tun zlata.

 

Canada 1896