Sada zlatého dukátu a stříbrného odražku Jan Hus - II. - b.k.

Další medaile:
- Dukát Jan Hus I.
- Dukát Jan Hus II.

Jan Hus (kolem roku 1370 - 6. července 1415) – český kazatel, filozof a náboženský reformátor. Kritizoval mravní úpadek středověké církve, za což upadl v nemilost. Ze svých názorů neustoupil ani pod těžkým nátlakem církevních hodnostářů. Ti ho nechali 6. července 1415 v německé Kostnici upálit. Přesné datum Husova narození není známo. Podle historiků k němu mělo dojít kolem roku 1370 v Husinci u Prachatic. Po ukončení farní školy odešel do Prahy, kde nastoupil na artistickou fakultu Karlovy univerzitu. V roce 1393 získal hodnost bakaláře, o tři roky později se stal mistrem svobodných umění a posléze univerzitním mistrem. Hus byl zpočátku zřejmě motivován hlavně snahou o lepší živobytí, neboť pocházel z chudé rodiny. Ve studiu nijak zvlášť nevynikal a sám přiznal, že mu nebyla cizí ani účast na studentských výtržnostech. Přesto usiloval o další teologické vzdělání a jeho myšlení začalo procházet transformací.

Kazatel a kritik poměrů

Jako vysvěcený kněz kázal od roku 1400 v kostele svatého Michala a o dva roky později také v Betlémské kapli. Oporu pro své myšlenky měl ve spisech anglického reformátora Jana Viklefa (John Wycliff) i v ideálech prvotního křesťanství. Tady se ale začal stávat nepohodlný pro církevní oligarchii, která v té době žila způsobem na hony vzdáleném křesťanským principům. Běžné bylo kupčení s odpustky a očividná chamtivost některých kněží dosahovala takové míry, že se na Husovu stranu postavil i král Václav IV. Dalším žhavým tématem doby se stala národnostní otázka na Univerzitě Karlově. Na Husův popud vydává král Dekret kutnohorský (1409), v důsledku něhož němečtí mistři ztrácejí většinu a posléze z univerzity demonstrativně odcházejí. Evropou se jejich prostřednictvím začínají šířit fámy o českých kacířích.

Za pravdu ohnivá hranice

Dopad na sebe dlouho nenechal čekat a v březnu 1411 uvaluje římská kurie na Husa klatbu a vyhlašuje jej za odpadlíka. Betlémský kazatel navíc ztrácí přízeň krále, který si uvědomoval, že se situace příliš vyhrotila. Panovník navíc obdržel slib bohatého podílu z prodeje odpustků. Husovy myšlenky se však v té době už šířily jako velká voda a situace v Praze začínala být kriticky výbušná. Na podzim 1412 uvaluje Řím na Husa další a nejvyšší klatbu. Aby se na charismatického kazatele zapomnělo, má být dokonce zbořena Betlémská kaple. Hus si nepřál, aby v Praze propuklo násilí, a tak odchází mimo město, kde se uchyluje pod ochranu svých příznivců a pokračuje v kázání. Na hradě Krakovci jej zastihla výzva říšského krále Zikmunda Lucemburského, aby se dostavil k církevnímu koncilu do Kostnice. Tam má Hus odvolat své názory a podřídit se autoritě církve. Navzdory věznění a hrozbě smrti, český reformátor neodvolal a než by zradil své svědomí a učení, nechal se raději upálit. Stalo se tak před hradbami Kostnice 6. července 1415.

Zpráva o Husově upálení v Čechách vzedmula obrovskou vlnu nevole a stala se předzvěstí mnohaletých ničivých husitských válek.

Hus jako autor

Do historie vstoupil Jan Hus také jako autor latinsky i česky psaných děl, zejména traktátů. K nejznámějším titulům patří O církvi (De ecclesia), Výklad Viery, Desatera a Páteře, Dcerka nebo Postila. Nejkritičtějším se stal spis Knížky o svatokupectví, v němž se ostře staví proti vymáhání poplatků za církevní obřady bez ohledu na chudobu věřících.
Den Husova upálení se stal českým národním svátkem, jako mučedníka si jej připomínají církve vzešlé z protestantské reformace, ale například i církev pravoslavná.
Jan Hus zasáhl také do české gramatiky, když místo používaných spřežek zavedl háčky a čárky. Z češtiny pak tato diakritická znaménka kromě Slováků převzaly i další národy, jako například Slovinci, Chorvaté, Estonci, Lotyši nebo Litevci.