ČASOPIS MINCE A BANKOVKY Jediný v Čechách a na Slovensku. Získáte exkluzivně pouze u nás.
BULHARSKÝ MĚNOVÝ SYSTÉM Stručná historie, charakteristika vybraných bankovek
Bulharský lev (bulharsky лев) je zákonným platidlem balkánského státu Bulharsko.
název lev je pro bulharskou měnu používán již od roku 1881 (do roku 1885 [emitována bankovka #a1a - c] se označení týkalo výhradně mincí; kM#1 - kM#3[1881]) a vychází ze státního znaku, obsahujícího lva.
Označení lev je podobné jako měny dalších balkánských zemí; rumunské lei (=leu) a moldavské lei (=leu). Všechny měny se jmenují podle kočkovité šelmy (lev), jen výslovnost a zápis názvu je přizpůsoben bulharštině, rumunštině a moldavštině. ISO 4217 kód této měny je BGN. Jedna setina leva se jmenuje stotinka (1/100; bulharsky стотинка, množné číslo stotinki – стотинки). V roce 1999 provedla Bulharská národní banka radikální měnovou reformu - 1000 starých leva se transformovalo do 1 nového leva. ISO kód leva se změnil z do té doby platného BGL na dnes platné BGn(podle new lev). Z pohledu historie lze rozdělit vývoj bulharského leva na čtyři časové etapy; období 1. lev (leva) – období 4. lev (leva; viz tabulka níže). Od roku 1951 je centrálním (ústředním) emitentem bulharských bankovek Blgarska Narodna Banka (Българска Народна Банка).
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2016.
Výrobní defekty na mincích (1) Stručný pohled do historie výroby mincí
Mincovní technika je vždy charakteristická pro určité historické období a mění se s technickým pokrokem.
Budeme se proto nejprve zabývat způsoby odpovídajícími dobové technické úrovni, kterými bylo zejména v našich historických zemích v průběhu desíti staletí v mincovnách zajišťováno mincovní dílo. Konečným produktem tohoto souboru na sebe navazujících výrobních činností byla ražená mince.
Mincovní dílo se zjednodušeně řečeno skládalo ze třech základních fází: A - přípravné (příprava mincovního kovu: jeho čištění od zbytkových příměsí z hutní výroby, legování pro získání mincovní slitiny předepsané ryzosti, lití cánů a jejich žíhání), B – mincířské (výroba střížků: zhotovování plátů a jejich úprava klopováním a kvečováním, žíhání a bělení, vážení) a C – pregéřské (ražení mincí). Dříve než se mohlo přistoupit k finální fázi celého náročného technologického procesu tj. k vlastní ražbě mincí, bylo nutné, aby zvláštní, často nezávislá dílna zhotovila a dodala mincovní razidla. Je pochopitelné, že i výroba razidel prošla v průběhu staletí řadou proměn – od puncovní techniky 10. století, přes umělecky vrcholnou dobu rytých obrazů českých denárů 12. století zpět k puncovní technice doby grošové a tolarové až ke strojové výrobě již velmi blízké té dnešní. Pokud se týká vlastní ražby mincí i ona prošla složitým vývojem od ruční ražby přes první jednouché stroje k technicky vyspělým mechanickým ražebním lisům.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2014.