ČASOPIS MINCE A BANKOVKY Jediný v Čechách a na Slovensku. Získáte exkluzivně pouze u nás.
Svatý Václav Mince, medaile, plakety a odznaky
Svatý Václav (* 907/908, † 28. 9. 935) byl českým knížetem a světcem, který je považován za hlavního patrona České země a symbol české státnosti. Dále je patronem junáků, vinařů a sládků.
O životě svatého Václava nejsou téměř žádné spolehlivé doklady. Kolem osoby tohoto knížete a jeho života proto dodnes panuje řada dohadů a otazníků. Není jisté jeho datum narození ani datum úmrtí.1
Jaký byl historický kníže Václav? Kromě díla saského kronikáře Widukinda z Corvey, čerpají historici své poznatky o knížeti Václavovi především z početných legend. Legendy knížete většinou líčí jako dobrého křesťana, zbožného a vzdělaného vladaře. Výsledky průzkumu dochovaných kosterních pozůstatků ukazují, že Václav musel být štíhlý, poměrně vysoký muž se svalnatou postavou, patrně fyzicky velmi zdatný. Václav byl synem přemyslovského knížete Vratislava I. a jeho manželky Drahomíry, pocházející z knížecího rodu Havolanů (polabští Slované). Jeho prarodiči byli první historicky doložený přemyslovský kníže Bořivoj I. jeho žena Ludmila, později prohlášená za svatou. Někdy mezi roky 915-921 se narodil Václavův mladší bratr Boleslav. Ponechme stranou politickou situaci v Čechách za vlády knížete Václava i jeho vztah k bavorským a saským sousedům s ohledem sílící tlak římskoněmecké říše na rodící se český stát, o tom je pojednáno v navazujících článcích tohoto čísla M&B. Na tomto místě je jen třeba připomenout si, že Václav byl zavražděn ve Staré Boleslavi během své návštěvy v sídle svého bratra Boleslava.2 Jednotlivé legendy se v líčení Václavovy smrti i data vraždy rozcházejí. Pravděpodobně nejstarší vyobrazení vraždy svatého Václava se nachází v tzv. Wolfenbüttelském rukopisu Gumpoldovy legendy z konce 10. století.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2013
ZE SVĚTA KOVOVÝCH ZNÁMEK (47)
Početní peníze I.
V seriálu o kovových známkách nemohou chybět sběratelsky velmi oblíbené početní peníze. Tzv. vládní tvoří hranici mezi numismatikou a exonumií, soukromé početní peníze či žetony mezi numismatikou a medailistikou. Zastavme se nejprve u prvních.
Počítání „na linkách“ byl způsob provádění matematických operací známý již ve starověku. Sumy se v yjadřovaly kladením kaménků či kostek na desku s liniemi zvanou abakus. Jednotlivé linky měly hodnotu řádů jedniček, desítek, stovek, tisíců atd., mezer y v yjadřovaly poloviny čili pětky, padesátky atp. Znalost této matematické metody přešla jako kulturní dědictví antiky do doby středověku. Zda byla předána z Byzance prostřednictvím křížov ých v ý prav, nebo jinak, o tom se vedou polemiky. Na přelomu vrcholného a pozdního středověku se vyvinuly k tomuto účelu zvláštní pomůcky ražené jako mince z mědi a jejích slitin, početní peníze.1 Jejich pomocí se na abaku vyjadřovaly sumy a různé početní úkony a měly tak důležité místo v obchodních praktikách středověku. Nejstarší početní peníze z konce 12. století byly užívané kupci v Itálii (obr. 1), odtud se obchodem rozšířily v polovině 13. století do Francie, v 14. století se razily v Holandsku a Anglii, později také v Německu.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2019.
