Znamení zvěrokruhu

Medaile se prodávají i samostatně :
Znamení zvěrokruhu - Kozoroh ( 22.12.-20.1. )
Znamení zvěrokruhu - Vodnář ( 21.1. - 20.2. )
Znamení zvěrokruhu - Ryby ( 21.2. - 20.3. )
Znamení zvěrokruhu - Skopec ( 21.3. - 20.4. )
Znamení zvěrokruhu - Býk ( 21.4. - 20.5.)
Znamení zvěrokruhu - Blíženci ( 21.5. - 21.6. )
Znamení zvěrokruhu - Rak ( 22.6. - 22.7. ) 
Znamení zvěrokruhu - Lev ( 23.7. - 23.8. ) 
Znamení zvěrokruhu - Panna ( 24.8. - 23.9. ) 
Znamení zvěrokruhu - Váhy ( 23.9. - 23.10. )
Znamení zvěrokruhu - Štír ( 24.10. - 22.11. )
Znamení zvěrokruhu - Střelec ( 23.11.-21.12. )

Astrologie se zrodila jako zemědělský kalendář ve starém Sumeru, někdy okolo čtvrtého tisíciletí před naším letopočtem. Kalendář byl postaven na jevu, , kterému se říká heliaktický východ hvězd a který se tak stal základním konceptem astrologie, ale později byl zapomenut. Sumeřané pozorovali nebe a zjistili, že i když se hvězdy pohybují po nebi po oblouku, vycházejí a zapadají každou noc o něco dříve. Budete-li pozorovat několik dní za sebou nebe těsně před úsvitem, zjistíte, že se postupně budou objevovat nové hvězdy, kterým se podaří vyjít před tím, než vyjde slunce a potlačí je svojí září. Okamžiku, kdy se toto hvězdě prvně podaří, se říká heliaktický východ. Sekvence východů jednotlivých hvězd se opakuje téměř přesně stejně každý rok, takže příchodu každého ročního období předcházel charakteristický sled heliaktických východů hvězd. Okolo roku 3000 př.n.l. pojmenovali Sumeřané čtyři souhvězdí, , které označovali změny ročních období. Byly to „Nebeský býk" pro jaro, „Velký lev" pro léto, „Štír"pro podzim a „Kozoroh" pro zimu. Po dalších pozorování a provedení určitých změn určili třicet šest oblastí na nebi, které byly uspořádány do třech pásů po dvanácti. Střední pás, hvězdy, které vycházejí v místě východu slunce představují náš zvěrokruh. Názvy souhvězdí se dochovala až do naší doby téměř nepozměněná s výjimkou „Brázdy", která se teď nazývá „Panna" a „Čeledín", který se dnes jmenuje „Skopec". Již tehdy si pohrávali s myšlenkou „měsíců" a bylo tedy přirozené rozdělit nebe na 12 dílů, stejně jako bylo přirozené jim dát jména, která nějak souvisela se zemědělstvím. Bylo velice lehké se zmýlit a postavení hvězd považovat ne pouze za koincidentní se změnami ročních dob, ale za vlastní příčinu jejich změn. Astrologie se tak stala nástrojem věštby a záhy nahradila věštění pomocí čtení vnitřností obětovaných zvířat či výklad snů, protože to byl mnohem přesnější nástroj, alespoň pokud se týkalo počasí. Sumeřané věděli o pohybu planet a dospěli tedy k jednoduchému závěru, že tyto vrtošivé věcičky jsou zodpovědné za změny událostí na zemi. Z nejstarších dochovaných astrologických záznamů se můžeme dočíst, že „Když Merkur kulminuje v Tammuzu, objeví se spousta mrtvých těl", či, že „Když Jupiter jde s Venuší, modlitby země budou bohy vyslyšeny".  Tento druh astrologie se nazývá „astrologie světová" či „globální" a zabývá se pouze předpovědí úrody, osudy zemí, válkami, králi a přírodními katastrofami. Následná velká změna nastala, když se dostali okolo přelomu prvního tisíciletí př.n.l. k moci Řekové a vynalezli „horoskopickou astrologii", kde mohl být každý běžný jedinec předmětem vlastní předpovědi. Astrologie postupně nahradila snad všechny řecké věštírny, jako Delfy, které byly prakticky zapomenuty přes všechny snahy o jejich znovuvzkříšení a jejich chrámy byly nalezeny až moderní archeologií. Ptolemaios shrnul všechno známé astrologické učení do díla nazvaného „Tetrabiblios", které se stalo základním textem západu. Je třeba si uvědomit, že toto všechno se stalo před Koperníkem a Keplerem, kdy panovali jen velice nejasné představy o tom, co to hvězdy a planety jsou, a i když bylo známo, že země je kulatá, myslelo se, , že leží ve středu a nebylo vůbec jasné, jakou velikost má Slunce a Měsíc a jak jsou daleko, a dokonce ani to, co znich je Zemi blíže. Ve skutečnosti někteří Řekové některé z těchto věcí poznali, ale když řecké období skončilo, vědomosti se vrátili k tomu, co řekl Ptolemaios. Když v Římě zvítězilo křesťanství, došlo dokonce k návratu k ploché Zemi a veškeré proroctví se stalo zločinem, protože odporovalo křesťanské ideji svobodné vůle. Astrologie se v době temna spolu s ostatními světskými vědami stáhla do podzemí. Na povrch se dostala opět až v osmém století a plně byla rehabilitována až v období středověku, kdy se k nám vrátila prostřednictvím Arabů, spolu s dalšími vědomostmi převzatými od Řeků, které byly v Evropě potlačeny, jako byla matematika, astronomie, hudba, filosofie a alchymie.

Prameny :
astrologie.unas.cz