1993 - b.k. - 200 Sk 150. let spisovné slovenštiny
Averz (lícní strana):
Na mincovom poli je umiestnený štátny znak
Slovenskej republiky, označenie nominálnej hodnoty,
letopočet razby a názov štátu "SLOVENSKÁ REPUBLIKA".
Reverz (rubová strana):
V centre mincového poľa zobrazený trojportrét
Hurbana, Štúra a Hodžu, pod ním sú uvedené
iniciálky mien a priezviská týchto osobností,
letopočty 1843 a 1993 a nápis "150 ROKOV SPISOVNEJ
SLOVENČINY".
- Co je to žádanka mincí?
-
Další informace o této minci
200 Sk 150. let spisovné
slovenštiny
Spisovná slovenština – O první kodifikaci
slovenštiny se pokusil slovenský římskokatolický kněz a jazykovědec Anton
Bernolák. Jeho verze pravopisu vycházela z trnavského nářečí a brzy ji
začala propagovat řada tehdejších osobností. Zastáncem byl například
básník Ján Hollý se svými ódami Svatopluk, Cirilo-Metodiada a Sláv. V Bernolákově
slovenštině hrála prim výslovnost, od níž se pak odvíjela gramatika. Od
dnešní slovenštiny měla řadu odlišností: chybělo například písmeno y,
zavedeno bylo jen měkké i nebo í, cizí písmena x a
q se psaly jako ks a kw, hláska j se psala jako
g. Výrazy, které se vztahovaly k osobě, se vždy psaly s velkým
počátečním písmenem, atd.
Přesto, že Bernolákova gramatika získala jistou
oblibu, celkově panovala na území Slovenska jazyková nejednotnost. Část
intelektuálů, zejména evangelíci, užívali češtinu, vedle ní existovala
staroslovenština, což byla čeština se slovenskými prvky, jak ji upravil
Andrej Radlinský. A pak také slovenština podle Ľudovíta Štúra, který je
považován za vůdčí postavu slovenského národního obrození v polovině 19.
století. Štúr zpočátku uvažoval o společném spisovném jazyku Čechů,
Moravanů a Slováků, jejímž základem by byla čeština obohacená o slovenské
prvky, ale to by představovalo oboustranné kompromisy. A pro ně, zejména
mezi českými lingvisty, přílišného pochopení nenašel. Za základ spisovné
slovenštiny tedy vybral nářečí středního Slovenska, protože bylo hojně
rozšířené a všem dobře srozumitelné.
11. července 1843 se uskutečnila schůzka, kde Ľudovít
Štúr, Jozef Miloslav Hurban a Michal Hodža přijali zásady nového
spisovného jazyka a dohodli postup při jeho prosazování.
Pro svůj záměr získali i Jána Hollého, jenž byl v té
době nejvýznamnější autoritou píšící v Bernolákově slovenštině. Veřejně
byla nová podoba slovenského spisovného jazyka vyhlášená v srpnu 1844
v Liptovském Mikuláši. K jeho korekci došlo v roce 1851 v Bratislavě, kdy
se sešli zástupci štúrovců a bernolákovců a vytvořili pravidla, která
s malými změnami, danými přirozeným vývojem, platí dodnes.