1994 - b.k. - 200 Sk D-Day - 50. výročí vylodění spojeneckých vojsk v Normandii
Averz (lícní strana):
Hlavným motívom je silueta letiaceho vtáka v tvare
písmena V. Plocha jeho krídiel je vyplnená lipovými
listami, symbolom slovanskej vzájomnosti. Do stredu
hornej časti krídiel je vklinený štátny znak
Slovenskej republiky, nad ním je bojové heslo MOR
HO! V mincovom poli je uvedený názov štátu
"SLOVENSKÁ REPUBLIKA", dátum začatia Slovenského
národného povstania, nominálna hodnota a letopočet
razby.
Reverz (rubová strana):
Na mincovom poli je zobrazená silueta lietadla v
tvare písmena V po stranách s výsostnými znakmi a
identifikačnými terčami spojeneckých vojsk. V
strede písmena je znak 312. československej
stíhacej perute vo Veľkej Británii. Pod ním je
dátum vylodenia spojeneckých vojsk vo Francúzsku,
nad ním nápis D-Day. Pri dolnom okraji sú
zobrazené štylizované vlny, v strede so siluetami
ponárajúcich sa zostrelených nepriateľských
lietadiel v tvare V.
- Co je to žádanka mincí?
-
Další informace o této minci
200 Sk 50. výročí vylodění spojeneckých
vojsk v Normandii
Vylodění spojeneckých vojsk v Normandii (6.
června 1944, druhá světová válka) – Největší vyloďovací operace v dějinách
válek: zapojilo se do ní okolo 6 500 bojových a transportních plavidel a
11 000 letadel. V první den vstoupilo na francouzské území téměř 180 tisíc
vojáků. Invaze vojsk spojenců do západní Evropy znamenala otevření druhé
fronty, kterou představitelé USA, Velké Británie a SSSR dohodli v roce
1943 na konferenci v Teheránu.
Vylodění, známému pod krycím názvem Overlord, velel
americký generál Dwight Eisenhower. Jeho zástupcem byl jmenován britský
letecký maršál Arthur Tender. Pozemní síly po vstupu na území Francie
řídil britský generál Bernard Montgomery, námořnictvo rovněž Brit admirál
Bertram Ramsay. Proti nim stáli němečtí generálové Gerd von Rundstedt a
Erwin Rommel.
Úsek vylodění v délce osmdesáti kilometrů byl
rozdělen na pět sektorů: Utah a Omaha patřily americké armádě, Juno, Gold
a Sword obsadili Britové a Kanaďané. K největšímu krveprolití došlo na
pláži Omaha, kde invazní jednotky narazily na dobře zorganizovanou
německou obranu. V jediný den tam padlo kolem tří tisíc vojáků. Přesto
byla i tato část večer 6. června obsazena a vojska se mohla vydat do
vnitrozemí.
Druhý den nařídil Erwin Rommel tankový protiútok,
kterého se ale mohla účastnit jen část obrněnců z 21. divize, neboť
ostatní vozidla se teprve k místu bojů přesunovala. Přesto, že německé
tanky (především typy panther, tiger a könig tiger)
protivníkovy stroje po technické stránce převyšovaly, nemohly dlouhodobě
čelit početní převaze spojenců. Zvláště když spojenecké letectvo v té době
už mělo totální převahu ve vzduchu a německá pozemní vojska se tak nemohla
spolehnout na podporu Luftwaffe.
Významnou úlohu sehrály spojenecké zpravodajské
služby, které německé velení zmátly dokonalou zastírací kampaní. Němci si
tak do poslední chvíle nebyli jisti přesným místem vylodění a nemohli
koncentrovat síly k efektivní obraně.
K úspěchu invaze přispělo i masívní zapojení
paradesantních jednotek, které byly vysazovány v týlu nepřítele. Tam
připravovaly podmínky pro postup pozemní vojska a věnovaly se záškodnické
činnosti. Při tak rozsáhlém nasazení docházelo někdy ke zmatkům a
výsadkáři pak přistávali daleko od určených zón. Velké ztráty utrpěla 82.
výsadková divize americké armády. Při nočním výsadku její příslušníci
dopadali přímo do města Sainte-Mère-Église, které bylo obsazeno německými
jednotkami. Oheň z hořících domů navíc ozářil oblohu a parašutisté se tak
stávali snadnými terči.
Ztráty na životech invazních vojáků se odhadují mezi
10 až 12 tisíci, při spojeneckém bombardování zahynulo také na dvacet
tisíc civilistů. Ze strategického pohledu je akce vnímána jako velmi
úspěšná.
