1995 - 200 Sk 200. výročí narození Pavla Jozefa Šafárika Proof
Averz (lícní strana):
Uprostred mincového poľa je vyobrazený štátny znak
Slovenskej republiky, okolo ktorého vytvára tvar
štvorca nápis "SLOVENSKÁ REPUBLIKA". Pri spodnom
okraji je umiestnený letopočet razby.
Reverz (rubová strana):
Na mincovom poli je centrálne umiestnený portrét
Pavla Jozefa Šafárika, okolo neho je v štvorcovej
kompozícii umiestnený nápis tvorený menom a
priezviskom portrétovaného a nominálnou hodnotou.
Vľavo od portrétu sú uvedené letopočty narodenia a
úmrtia P.J. Šafárika.
- Co je to žádanka mincí?
-
Další informace o této minci
200 Sk 200. výročí narození Pavla Jozefa
Šafárika
Pavel Jozef Šafárik (13. května 1795 - 26.
června 1861) -
Česky píšící slovenský spisovatel, jazykovědec,
slavista a etnograf. Později vystupoval pod počeštěným jménem Pavel Josef
Šafařík. Narodil se v obci Kobeliarovo na východním Slovensku v rodině
evangelického kazatele. První vzdělání mu poskytl právě jeho otec. Po
studiích v Rožňavě, Dobšiné a Kežmarku, odjel v roce 1815 do německé Jeny,
kde studoval teologii. Po návratu do Bratislavy (1817) se stal
vychovatelem ve šlechtické rodině a tehdy se spřátelil s Františkem
Palackým, který v té době působil rovněž jako vychovatel. Z jejich
spolupráce vzešel teoretický spis Počátkové českého básnictví,
obzvláště prozódie.
Od roku 1819 působil Šafárik jako profesor a později
ředitel na srbském pravoslavném gymnáziu v Novém Sadu. V Srbsku se také
oženil s Boženou Julií Ambrosovou. Později musel gymnázium opustit (1825)
kvůli svému náboženskému přesvědčení. V tomto období vznikla Srbská
čítánka čili historické a kritické osvětlení srbského nářečí a spis
O původu Slovanů podle Vavřince Surowieckého.
V roce 1826 se stal dopisujícím členem Učené
společnosti krakovské a o rok později i členem Varšavského tovaryšstva
přátel nauk.
Jeho dalším působištěm se stala Praha, kam se i
s rodinou odstěhoval v roce 1833. Aby se mohl věnovat psaní, zorganizovali
jeho přátelé Palacký a Jungmann sbírku mezi českými vlastenci, z níž bylo
Šafárikovi ročně vypláceno 480 zlatých. Podmínkou bylo, že bude psát
česky. Částka to ovšem nebyla nijak vysoká, v té době se jednalo spíše o
podprůměrný plat. V Praze Šafárik působil jako redaktor Světozoru,
Časopisu české muzeum, ale také jako cenzor beletrie a současně se věnoval
vědecké práci. V roce 1837 dopsal své stěžejní dílo Slovanské
starožitnosti, v němž se zabýval existencí a kulturou starých Slovanů.
Spis mohl vyjít díky peněžní podpoře ruského slovanofila Michaila
Petroviče Pogodina, s nímž se Šafarík vřele přátelil.
V díle O původu a vlasti hlaholice (1858)
dokázal, že hlaholice je starší než cyrilice a opravil tak názor
Dobrovského. Šafárikova vědecká literatura je poměrně rozsáhlá.
Koncem padesátých let 19. století se Šafárikův
fyzický i psychický stav začal zhoršovat a dokonce se v roce 1860 pokusil
o sebevraždu skokem do Vltavy. Zemřel v červnu následujícího roku.
Pochován byl nejdříve na evangelickém hřbitově v Karlíně, v roce 1900 byly
jeho ostatky přeneseny na Olšany.