Pamětní
stříbrná mince v hodnotě 200 slovenský korun k 100. výročí
narození Jána Smreka
Ján
Smrek (16.12.1898 – 8.12.1982) – básník, překladatel a redaktor, patří
mezi významné představitele a propagátory slovenské kultury. Do slovenské
poezie vnesl nový životní pocit, založený na radosti ze života, oslavě
lásky, citového a smyslového vyžití, charakteristický hlavně pro sbírky
Cválající dny, Božské uzly, Jen oči a pro reflexivní skladbu Básník a
žena. Konec třicátých let přinesl změnu, kdy lehkou impresivnost a
bezstarostnost vystřídal tón smutku nad válečným utrpením (Hostina,
Studna). V padesátých nemohl pro nesouhlas s totalitním režimem
publikovat novou poezii, proto se věnoval hlavně překládání a tvorbě
pro děti. Po dlouhé přestávce vydal sbírky Obraz světa, Struny, Nerušte
moje kruhy a knihu vzpomínek Poezie, moje láska. Protest proti totalitě vyjádřil
v básních, které vyšly v roce 1993 ve sbírce Proti moci.
V třicátých letech se v Praze výrazně zasloužil o propagaci a šíření
slovenské kultury založením kulturního měsíčníku Elán a úspěšným
redigováním Edice mladých slovenských autorů.
Ján Smrek
Pamětní stříbrná mince ke 100. výročí narození
Básník, překladatel a redaktor Ján Smrek, vlastním jménem Ján Čietek,
patří mezi významné představitele, organizátory a propagátory slovenské
kultury. Do slovenské poezie vnesl nový pohled na život, označován jako
vitalismus, založený na radosti ze života, oslavě lásky, citového a
smyslového vyžití. Jeho tvorba dosáhla mimořádnou oblíbenost širokého
okruhu čitatelů, které oslovil lehce přístupným zpěvným veršem a
citlivým vyjádřením duševního rozpoložení moderního člověka dvacátého
století.
Narodil se 16.12.1898 v Zemianskom
Lieskovom u Trenčína. Po absolvování modranského učitelského ústavu
studoval na evangelické teologické fakultě v Bratislavě. Studium
nedokončil a rozhodl se pro práci novináře. Od roku 1924 pracoval ve
Slovenském deníku, v letech 1925 až 1929 byl redaktorem Národních
novin v Martině. Kromě novinářské práce byl i editorem knižních
publikací. Ve 20. a 30. letech se významným způsobem podílel na
slovenském kulturním a literárním životě a výrazně se zasloužil
o propagaci a šíření slovenské kultury. Sestavil Sborník mladé slovenské
literatury, do, kterého napsal syntetizující úvahu Literární glosy s výstižnou
charakteristikou tvorby jednotlivých autorů. V letech 1925 – 1937
založil a vedl Edici mladých slovenských autorů v pražském
vydavatelství Leopolda Mazáče, kde v letech 1930 – 1939 pracoval
jako vydavatelský redaktor. Při ní vznikly i ediční knižní sbírky se
starší slovenskou tvorbou. Založil a redigoval kulturní měsíční Elán,
, který se věnoval literatuře, výtvarnému umění a hudbě. Jeho ambicí
bylo zbavit se provincialismu, zapojit se do evropského dění a dosáhnout
úroveň evropských kulturních periodik. Po rozpadu Československa v roce
1939 žil a tvořil v Bratislavě, kde zemřel 8.12.1982. Pohřbený je
na Národním hřbitově v Martině.
Jako básník knižně debutoval sbírkou
Odsúdený k večitej žízni (1922), ovlivněnou drastickými zážitky
z první světové vály. Jeho pesimistický životní pocit se po jejím
vydání radikálně změnil a představil se jako moderní vitalistický a
senzualistický básník.
Sbírky Cválajúce dni, Božské uzly a
Iba oči srší elánem, radostí ze života, opojením exotickými dálkami,
oslavou lásky, smyslů a ženského půvabu. Výjimečné místo v jeho
tvorbě má reflexivní skladba Básník a žena – meditace o vztahu muže a
ženy, lásce, erotice, ženě jako věčné inspirátorce umění o poezii a
jejím poslání. Ve sbírce Zrno vystřídala Smrekovu touhu dobýt celý svět,
touha zapustit kořeny. Obsahuje poezii návratů domů a objevování krás
rodné země. Konec třicátých let přinesl změnu, kdy lehkou impresivnost
a bezstarostnost vystřídal tón smutku nad válečným utrpením. Ve sbírkách
Hostina a Studna zaujal stanovisko humanisty a ochránce základních lidských
a občanských hodnot, odsoudil fašismus a přihlásil se k demokracii a
svobodě. V padesátých letech nemohl pro nesouhlas s totalitním
režimem publikovat novou poezii, proto se věnoval hlavně překládání a
tvorbě pro děti. Pro nejmenší vydal knihy Malovaná abeceda a Machule. Představil
se jako mistrovský překladatel básníků – Villona, Adyho, Józefa, Petöfiho
a Puškina a napsal libreto k opeře J. Cikkera Beg Bajazid. Po dlouhé přestávce
vydal sbírky Obraz světa, Struny, Nerušte moje kruhy – poznamenané
omezenou svobodou tvorby – a knihu vzpomínek Poezie, moje láska. Protest
proti totalitě vyjádřil v básních, které vyšly až v roce
1993 ve sbírce Proti noci s podtitulem Básně vnitřního exilu.
Commemorative
silver 200 Slovak crown coin commemorating the 100th anniversary of
the birth of Ján Smrek
Ján
Smrek (16.12.1898 –
8.12.1982) – poet,
translator and editor, an important representative and promoter of Slovak
culture, put a new feeling of life into Slovak poetry, based on the joy of
life, celebration of love, emotional and sensual self-realization,
characteristic especially of the collections: Cválajúce dni (Galloping Days),
Božské uzly (Divine Knots), Iba oči (Only the Eyes) and the reflective
composition Básnik a žena (the Poet and the Woman). The end of the thirties
brought a change, when light impressions and carefree attitudes were replaced
by a tone of grief over wartime suffering: Hostina (The Feast), Studna (The
Well). In the fifties, he was not allowed to publish new poetry because of his
disagreement with the totalitarian regime, so he devoted his attention mainly
to translation and writing children’s books. After a long break, he
published to collections: Obraz světa (Picture of the World), Struny (Strings),
Nerušte moje knihy (Don’t break me Circles) and a book of memoirs Poézie,
moja láska (Poetry, my Love). He protested against totalitarianism in poems
which were published in 1993 in the collection Proti noci (Against the Night).
In the thirties in Prague, he played a major role in promoting and spreading
of Slovak culture, by establishing the cultural monthly Elán, and by
successfully editing a Series of works by young Slovak authors.
Silberne
Gedenkmünze im Wert von 200 slowakischen Kronen zum 100 Geburtstag von Ján
Smrek
Ján
Smrek (16.12.1898 – 8.12.1982) – Dichter, Übersetzer und Redakteur, zählt
zu den bedeutenden Vertretern und Propagatoren der slowakischen Kultur. Er
trug in die slowakische Poesie ein neues Lebensgefühl hinein, begründet auf
der Freude am Leben, der Feier der Liebe, des gefühls- und sinnesbetonten
Lebens, charakteristisch vor allem für die Gedichtbände Cválajúce dni (Gallopierende
Tage), Božské uzly (Göttliche Knoten), Iba oči (Nur Augen) und für die
reflexive Komposition Básnik a žena (Der Dichter und die Frau). Das Ende der
30er Jahre brachte eine Änderung, als die leichte Impressivität und
Sorglosigkeit von dem ton der Trauer über die Leiden des Krieges abgelöst
wurde: Hostina (Das Gastmahl), Studňa (Der Brunnen). In der 50er Jahren
konnte Ján Smrek wegen seines inneren Widerstandes gegen das totalitäre
Regime keine neue Poesie veröffentlichen, daher widmete er sich vor allem
der‚ Übersetzung und dem Schaffen für Kinder. Nach einer langen Pause gab
er die Bände Obraz světa (Das Bild der Welt), Struny (Saiten), Nerušte moje
kruhy (Stört meine Kreise nicht und das Erinnerungsbuch), Poézia, moja láska
(Poesie, meine Liebe) heraus. Den Protest gegen die Totalität drückte er in
Gedichten aus die 1993 in dem Gedichtband Proti noci (Gegen die Nacht)
erschienen. In der 30er Jahren erwarb er in Prag Verdienste um die
Propagierung und Verbreitung der slowakischen Kultur durch die Gründung der
Kulturmonatszeitschrift Elan die erfolgreiche Redigierung der Edition junger
slowakischer Autoren