2001 - 200 Sk Alexander Dubček - 80. výročí narození b.k.

2001 - 200 Sk Alexander Dubček - 80. výročí narození b.k.

Averz (lícní strana):
Na líci mince je v pravej hornej časti umiestnený štátny znak, pod ktorým je názov štátu SLOVENSKÁ REPUBLIKA a označenie nominálnej hodnoty mince 200 Sk. V ľavej časti je zobrazený mladý dub, ktorý možno vnímať ako symbol osobnosti Alexandra Dubčeka, vľavo pod jeho korunou je letopočet razby 2001 a pod ním štylizované iniciálky autora výtvarného návrhu lícnej strany mince akademického sochára Antona Gábrika a značka mincovne Kremnica.

Reverz (rubová strana):
Na rube mince je zobrazený portrét Alexandra Dubčeka z profilu. Meno a priezvisko ALEXANDER DUBČEK je uvedené v dvoch riadkoch a zasahuje do pravej spodnej časti portrétu. Pri spodnom okraji mince vľavo sú letopočty jeho narodenia a úmrtia 1921 - 1992. Iniciálky autora výtvarného návrhu rubovej strany mince akademického sochára Ladislava Kozáka sú umiestnené po pravej strane portrétu.

- Co je to žádanka mincí?
- Další informace o této minci

200 Sk Alexander Dubček - 80. výročí narození

Alexandr Dubček (27. 11. 1921 – 7. 11. 1992) – slovenský a československý politik. V letech 1968 a 1969 byl prvním tajemníkem ÚV KSČ, stal se nejvýraznější osobností a symbolem Pražského jara 1968.

Alexandr Dubček se narodil v rodině truhláře v obci Uhrovec na západním Slovensku. Zajímavostí je, že ve stejném domě přišel na svět i slovenský národní buditel Ľudovít Štúr.

Už v roce 1925 odjel Dubček se svými silně levicově zaměřenými rodiči do sovětského Kyrgyzstánu. V městě Frunze (dnešní Biškek) se jako členové mezinárodního družstva Interhelpo pokoušeli vybudovat novou beztřídní společnost. Zhruba po pěti letech se ale rodina přestěhovala do Nižného Novgorodu (tehdy Gorkij), kde mladý Dubček absolvoval střední školu. Na sklonku druhé světové války, v roce 1938, se rodina vrátila na Slovensko. Dubček brzy na to vstoupil do tehdy ilegální Komunistické strany Slovenska a po vyučení strojním zámečníkem začal pracovat ve Škodových závodech v Dubnici nad Váhom.

Za druhé světové války se stejně jako jeho otec a bratr zapojil do protifašistického odboje a později se aktivně účastnil Slovenského národního povstání (v něm jeho bratr zahynul, sám Alexandr Dubček byl zraněn).

Po válce se stále více angažoval v politice, která se od roku 1949 stala jeho profesionálním povoláním. Působil v různých stranických funkcích a jeho kariéra začínala nabývat na významu. V roce 1953 se stal vedoucím tajemníkem Krajského výboru v Banské Bystrici, kam přešel z výboru okresního v Trenčíně.

V letech 1955 až 1958 studoval politické vědy na vysoké škole v Moskvě. Zajímavostí je, že jeho současníkem na studiích byl budoucí sovětský prezident Michail Gorbačov.

Dubček se v roce 1955 zároveň stal členem Ústředního výboru KSS a tři roky později také členem Ústředního výboru KSČ.

V šedesátých letech vystupoval jako hlavní představitel reformního proudu ve vedení komunistické strany. Dostal se dokonce do sporu s prezidentem Antonínem Novotným.

Ten byl ale začátkem roku 1968 zbaven funkce prvního tajemníka, kterou současně zastával a jeho pozici zaujal právě změnám otevřený Dubček. Vůči konzervativnímu proudu však směr, jenž zastával, výraznou převahu neměl. Aby mohl prosazovat své vize, začal se výrazně opírat o veřejné mínění, které projevovalo potřebu demokratizovat zkostnatělý systém. Svěží myšlenky, otevřená politická kultura a zrušení cenzury tisku, přispěly k událostem známým jako Pražské jaro 1968. Obrodný proces však ukončila invaze vojsk států Varšavské smlouvy, k níž došlo 21. srpna 1968. Dubček byl spolu s dalšími reformními komunisty zatčen a odvezen do Moskvy, kde pod nátlakem podepsal protokol o dočasném pobytu sovětských vojsk a normalizaci situace v Československu (jediný z delegace podepsat odmítl František Kriegel). K moci v Československu se postupně opět dostávali konzervativní komunisté, byla obnovena cenzura a obrodný proces prakticky skončil. Dubček se nakrátko stal velvyslancem v Turecku a později byl vyloučen z KSČ. Do vysoké politiky se vrátil až v roce 1989 a brzy se stal protikandidátem Václava Havla na post prezidenta.

Poté, kdy se slovenské hnutí Veřejnost proti násilí přiklonilo k Havlovi, se Dubček musel spokojit s funkcí předsedy federálního shromáždění. Prvního září roku 1992 jeho automobil havaroval na dálnici poblíž Humpolce a 7. listopadu Dubček zraněním podlehl.