Česká národní
banka vydává dne 21. listopadu 2001 do oběhu pamětní stříbrnou 200 Kč
minci ke 250. výročí úmrtí barokního architekta a stavitele Kiliána Ignáce
Dientzenhofera.
Mince se vydává ve dvojím provedení ražby, které se liší povrchovou úpravou
a hranou. Klasické běžné provedení má stejný lesk mincovního pole i
reliéfu a vroubkovanou hranu. Mince ve zvláštním špičkovém provedení
(tzv. proof) pro náročné sběratele má mincovní pole leštěné do vysokého
lesku a reliéf je matován, hrana je hladká s vlysem "ČESKÁ NÁRODNÍ
BANKA * Ag 0.900 * 13 g *".
Mince v běžném i proofovém provedení jsou raženy ze stejné slitiny
obsahující 900 dílů stříbra a 100 dílů mědi. Hrubá hmotnost mincí
je 13 g, průměr 31 mm a síla 2,50 mm. Obdobně jako u každé ražby mincí
jsou i u těchto mincí povoleny odchylky v průměru 0,1 mm, v síle 0,15 mm,
v hmotnosti nahoru 0,26 g a v obsahu stříbra nahoru 1%.
Na lícní straně je umístěna umělecká kompozice stylizovaných heraldických
zvířat z velkého státního znaku ČR se dvěma českými lvy umístěnými
diagonálně na zvýrazněných obdélníkových ploškách. Název státu
"ČESKÁ REPUBLIKA" je ve dvou řádcích pod touto kompozicí. Označení
nominální hodnoty "200 Kč" je umístěno kolmo k názvu státu
při pravém okraji mince. Ústředním motivem rubové strany je fragment
barokního portálu v horní polovině mincovního pole. Do fragmentu
jsou zakomponovány další motivy typické pro barokní architekturu Kiliána
Ignáce Dientzenhofera, a to půdorys chrámu sv. Mikuláše v Praze na pozadí
a dobový nástroj - odpichovadlo v popředí. V dolní polovině
mincovního pole je ve třech řádcích nad sebou při pravém a spodním
okraji dvousetkoruny umístěn nápis "Kilián Ignác DientzenhofeR"
a pod ním letopočty "1751 - 2001". Pod letopočty jsou
iniciály jména autora návrhu, pana Petra Pyciaka.
Ražbu provedla Česká mincovna a.s. v Jablonci nad Nisou, jejíž značka je umístěna
na lícní straně pod kompozicí heraldických zvířat.
Ke každé minci se zdarma přikládá tzv. katalogová karta pohlednicového
formátu, zhotovená na polokartónu s designem žlutého mramoru. Mince
je vyobrazena stříbrně s plastickým reliéfem, technikou tzv. suché pečeti.
Text je dvojjazyčný v češtině a angličtině. Karta pro obě provedení
mince je společná.
Kilián
Ignác Dientzenhofer
Stavitelská dynastie
rodiny Dientzenhoferů v období vrcholného a pozdního baroka zásadně
ovlivnila architekturu ve třech oblastech střední Evropy (Čechách, Horní
Falci a Frankách). Především to byl ve druhé generaci příslušník pražské
větve rodiny Kilián Ignác, prostřední syn Kryštofa Dientzenhofera (původem
z hornobavorského alpského podhůří a od roku 1687 malostranského měšťana),
pokřtěný 1. září 1689 u sv. Mikuláše na Malé Straně v Praze. Kryštof
si v Kiliánovi Ignácovi vychovával svého nástupce a proto syna cílevědomě
připravoval na dráhu architekta a na převzetí podniku. Nejprve to byla
studia na malostranském jezuitském gymnáziu a několik let na filozofii u
jezuitů ve staroměstském Klementinu. Po škole následovala neobyčejně
dlouhá, ale pro další vývoj důležitá tovaryšská cesta (7 let), během
níž se zdržoval ve Vídni a podle dobré znalosti francouzštiny a italštiny
i v tehdy proslulých uměleckých centrech Paříži a Římě.
Samostatně začal tvořit v roce 1716. Soupis jeho díla činí více než
200 staveb, z nichž některé jsou mimořádně rozlehlé a technicky náročné,
ale všechny jsou umělecky zcela dokonalé. Práce Kiliána Ignáce nezná
kvalitativních výkyvů. Jako architekt a stavitel bezpečně zvládal (snad
jako jediný) celý rejstřík tehdejší produkce. Výraz jeho staveb
zahrnuje nejen dramatismus typu vrcholného baroka, ale i elegantní
rafinovanost pozdně barokní stylizace, nebo náznaky rokokové hravosti. O
mimořádné architektonické genialitě svědčí zejména projekty kostelů
sv. Jana na Skalce (vedle Faustova domu na Karlově náměstí v Praze),
sv. Mikuláše na Starém Městě v Praze, po otci převzaté dostavbě
chrámu sv. Mikuláše na Malé Straně v Praze (se skvělou kupolí a
zvonicí), plány monumentálních chrámů v Karlových Varech a Lehnickém
Poli, nebo desítky vynalézavě řešených venkovských kostelíků. U světských
staveb se jedná o půvabné domy pražských měšťanů a jedinou palácovou
stavbu, nepochybně nejkrásnější pražský palác poloviny 18. století,
palác Sylva-Tarrouců (Savarin) na Novém Městě v Praze. V omezeném
výčtu nelze zapomenout na soukromý letohrádek v Praze na Smíchově,
dnes vila Portheimka.
Kilián Ignác Dientzenhofer zemřel 18.12.1751 v Praze. Po jeho smrti již
nikdo z rodinného klanu Dientzenhoferů nedosáhl takového umu a úspěchu.
Prameny:
ČNB sekce peněžní
a platebního styku
Mojmír Horyna - Jaroslav Kučera : Dientzenhoferové (AKROPOLIS)
