Česká národní
banka vydává dne 24. dubna 2002 do oběhu pamětní stříbrnou
dvousetkorunu k 550. výročí ustanovení Jiřího z Poděbrad zemským
správcem..
Mince se vydává ve dvojím provedení ražby. V klasickém běžném
provedení a ve zvláštním špičkovém provedení (tzv. proof) pro náročné
sběratele numismatiky. Obě mince se od sebe liší v povrchové
úpravě a v provedení hrany. U běžné kvality je mincovní pole i reliéf
leštěn stejně, u mincí proof je mincovní pole vyleštěno do vysokého
lesku a reliéf je matován. Hrana u běžné kvality mince je vroubkovaná, u
špičkové je hladká s vlysem "ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA * Ag
0.900 * 13 g *".
Mince v běžném i proofovém provedení jsou raženy ze stejné slitiny
obsahující 900 dílů stříbra a 100 dílů mědi. Hrubá hmotnost mincí
je 13 g, průměr 31 mm a síla 2,20 mm. Stejně jako u každé ražby stříbrných
mincí jsou i zde povoleny odchylky v průměru 0,1 mm, v síle 0,15
mm, v hmotnosti nahoru 0,26 g a v obsahu stříbra nahoru 1%.
Na lícní straně mince jsou dva gotické kolčí štíty. Přes štít pánů
z Kunštátu a Poděbrad je zprava položen štít s českým lvem - symbolem
české státnosti. V řádku pod štíty je označení státu "ČESKÁ
REPUBLIKA" a pod ním ve dvou řádcích označení nominální
hodnoty mince "200 Kč". Na rubové straně je hlavním
motivem portrét Jiřího z Poděbrad doplněný nápisem a letopočty
"JIŘÍ Z PODĚBRAD ZEMSKÝ SPRÁVCE 1452-2002". Autorem
mince je akademický sochař Michal Vitanovský, jehož iniciály spojené do
stylizovaného srdce jsou umístěny vpravo od portrétu. Minci razila Bižuterie
Česká mincovna a.s., a. s. v Jablonci nad Nisou. Její značka je na lícní
straně dvousetkoruny při okraji mince vpravo od štítů.
Ke každé minci se zdarma přikládá tzv. katalogová karta pohlednicového
formátu tištěná na polokartonu světle šedé barvy s jemným rastrem.
Mince je vyobrazena stříbrně s plastickým reliéfem, technikou tzv.
suché pečeti. Text je dvojjazyčný v češtině a angličtině. Pro běžné
i proofové mince je vydána společná karta.
Ustanovení Jiřího
z Poděbrad zemským správcem
Po husitských válkách
byl vývoj politických poměrů v Čechách značně neutěšený. Král
Albrecht zemřel v roce 1439 a země zůstala bez krále. Albrechtův syn
Ladislav řečený Pohrobek se narodil až po otcově smrti. Šlechtě, spolčené
v panské jednotě a soustředěné v Praze, plně vyhovoval stav království
bez krále. Pod vedením Hynka Ptáčka z Pirkštejna a po jeho smrti
(1444) pod vedením Jiřího (někdy je uváděn jako Jiřík) z Poděbrad
se ve východních Čechách vytvořil šlechtický svaz jako protiváha panské
jednoty. Východočeský svaz šlechticů, ke, kterému se hlásila i některá
města, hájil kompaktáta, omezoval světskou moc církve, trval na
konfiskaci církevního majetku a přitom se opíral o sliby, jež dal před
korunovací českým stavům císař Zikmund. Program Východočeského svazu
byl pokrokovější než program panské jednoty hlásící se k poslušnosti
papeži a omezující veškeré výsledky husitského hnutí jen na přijímání
z kalicha. Mezi oběma tábory vypukla válka čas od času přerušovaná
příměřím. V září 1445 zajel do Prahy nový vůdce Poděbradské
jednoty (tak se Východočeský svaz začal nazývat) pan Jiří z Kunštátu
a na Poděbradech a získal od pražských konšelů slib, že chtějí
pracovat pro blaho země. Ve skutečnosti to byla jen slova. Když později
Poděbradská jednota navrhla ustanovení zatímního zemského správce, než
bude mladičký Ladislav dosazen na trůn, byli Pražané mezi prvními, kdo
tento návrh odmítl a tak podpořili panskou jednotu, aby nemohla být
ustanovena pevná centralizovaná vláda. Mezitím narůstala nespokojenost
mezi obyvatelstvem zvláště mezi pražským. Vyvrcholení nastalo v květnu
1448 po útěku papežova legáta z Prahy, který tzv. přijel jednat o
kompaktátech, ale ve skutečnosti přijel obracet kališníky na katolickou víru.
Poděbradská jednota dovedla chytře využít lidové nenávisti. Jiří z Poděbrad
ve vší tajnosti sebral vojsko a vytáhl na Prahu. Vítězství Poděbradské
jednoty a dobytí Prahy dne 4. září 1448 zlomilo moc panské jednoty a pražské
oligarchie. Mezi pražskou obcí a Jiřího Poděbradskou jednotou vznikla
pevná přátelská pouta. Pražané podporovali Jiřího snahy o navrácení
mladičkého krále Ladislava do Čech. Rozhodná podpora Jiřího politiky
vedla Pražany k jeho obecnému uznání zemským správcem. Již v roce
1451 se o tom jednalo na zemském sněmu v Benešově (v Praze řádil
mor). Konečné slovo však přece jenom padlo v Praze. V dubnu 1452
se sešel na Staroměstské radnici zemský sněm, který jednoznačně zvolil
Jiřího z Poděbrad zemským správcem. K ruce byla novému vladaři
dána rada složená z devíti šlechticů a dvou měšťanů. Když se v září
1452 Jiřímu poddal Tábor, byla země opět po dlouhých letech sjednocena
pod jediným vladařem.
Prameny:
ČNB sekce peněžní
a platebního styku
Doc. Dr. František Kafka: Přehled dějin Československa v epoše
feudalismu II.
Dějiny Prahy
