2012 - 10 € - Anton Bernolák - 250. výročie narodenia Ag Proof
Averz (lícní strana):
Na líci mince sú zobrazené historické reálie spojené so životom a dielom Antona Bernoláka – titulná strana zo spisu Etymologia vocum Slavicarum, ktorú dopĺňa faksimile jeho podpisu a brko na písanie. Pri pravom okraji mince je umiestnený štátny znak Slovenskej republiky, nad ktorým je letopočet 2012. Názov štátu SLOVENSKO je v opise v spodnej časti mincového poľa.
Reverz (rubová strana):
Na rube mince je zobrazený portrét Antona Bernoláka vkomponovaný do písmovej štruktúry, ktorú prevažne tvoria názvy jeho jazykovedných diel. Pri ľavom okraji mince je označenie nominálnej hodnoty mince 10 EURO. V spodnej časti mincového poľa je v opise meno a priezvisko ANTON BERNOLÁK a nad ním letopočty jeho narodenia a úmrtia 1762 – 1813. Značka Mincovne Kremnica MK je vľavo od portrétu a štylizované iniciálky mena a priezviska autora výtvarného návrhu mince Pavla Károlyho PK sú vpravo od neho.
PODROBNOSTI K 2012 - 10 € - Anton Bernolák - 250. výročie narodenia Ag Proof
Národná banka Slovenska vyhlásila v auguste 2011 verejnú anonymnú súťaž na výtvarný návrh striebornej zberateľskej mince v nominálnej hodnote 10 eur k 250. výročiu narodenia Antona Bernoláka, významného jazykovedca a prvého kodifikátora spisovného slovenského jazyka. Do súťaže bolo predložených jedenásť výtvarných prác. Komisia guvernéra NBS na posudzovanie výtvarných návrhov slovenských eurových mincí ich hodnotila v novembri 2011. Jej odbornými poradcami boli prof. PhDr. Pavol Žigo, riaditeľ Jazykovedného ústavu Ľudovíta Štúra Slovenskej akadémie vied a PhDr. Peter Mulík, PhD., tajomník Matice slovenskej.
Na realizáciu mince bol schválený výtvarný návrh Pavla Károlyho, ktorý získal prvú cenu. Komisia ocenila vyváženosť averzu a reverzu v kompozícii i výtvarnom jazyku. Pozitívom je použitie historických reálií charakterizujúcich dielo Antona Bernoláka - zobrazenie titulnej strany zo spisu Etymologia vocum Slavicarum (Etymológia slovenských slov) na averze. Vhodným výtvarným prvkom danej kompozície je aj faksimile podpisu. Na reverze je stvárnený kvalitný a výstižný portrét vhodne zasadený do písmovej štruktúry, ktorú prevažne tvoria názvy Bernolákových diel. Kompozíciu reverzu harmonicky dotvára kruhopis mena a priezviska a rokov narodenia a úmrtia.
Druhá cena nebola v súťaži udelená. Zvýšenú tretiu cenu získali akad. soch. Miloš Vavro a Jozef Střelec za návrh vytvorený v spoluautorstve. Komisia na ňom kladne hodnotila najmä sochárske zvládnutie portrétu, ktorý je vhodne doplnený faksimile podpisu a dátumom narodenia a úmrtia. Na averz si autori zvolili motív otvorenej knihy s kompozíciou písma s názvami Bernolákových diel.
Zvýšená tretia cena bola udelená aj Miroslavovi Rónaiovi. Jeho návrh komisiu zaujal averzom, ktorý je výstižný po obsahovej stránke a vyjadruje bohatosť a obsah Bernolákovho diela, a tiež kvalitným portrétom na reverze.
Anton Bernolák (3. října 1762 - 15. ledna 1813) – slovenský římskokatolický kněz, jazykovědec a představitel slovenského národního obrození. Kodifikátor první spisovné slovenštiny (takzvané bernolákovštiny).
Anton Bernolák se narodil v zemanské rodině v obci Slanica na Oravě. Po ukončení střední školy v Prešpurku (nynější Bratislavě) studoval filozofii v Trnavě a poté teologii ve Vídni a Prešpurku. Po vysvěcení na kněze v roce 1787 působil jako kaplan v obci Čeklís (současné Bernolákovo). Už po čtyřech letech se stal arcibiskupským tajemníkem v Trnavě a zároveň působil jako archivář, cenzor knih a přísežný notář ústřední církevní stolice. V květnu 1797 se stal farářem v Nových Zámcích, kde byl také správcem městské školy a zároveň stál v čele novozámeckého děkanátu. V Nových Zámcích působil až do své smrti.
Do slovenských dějin vstoupil Anton Bernolák hlavně jako kodifikátor první spisovné slovenštiny. Jeho verze pravopisu vycházela z trnavského nářečí a brzy ji začala propagovat řada tehdejších osobností. Zastáncem byl například básník Ján Hollý se svými ódami Svatopluk, Cirilo-Metodiada a Sláv. V Bernolákově slovenštině hrála prim výslovnost, od níž se pak odvíjela gramatika. Od dnešní slovenštiny měla řadu odlišností: chybělo například písmeno y, zavedeno bylo jen měkké i nebo í, cizí písmena x a q se psaly jako ks a kw, hláska j se psala jako g. Výrazy, které se vztahovaly k osobě, se vždy psaly s velkým počátečním písmenem, atd.
Spisovnou slovenštinou se zabývala už práce Filologicko-kritická rozprava o slovanských písmenách (Dissertatio philologico-critica de litteris Slavorum), která vznikla pod Bernolákovým vedením za prešpurských studií v roce 1787.
Zásadním dílem, které definovalo pravidla nového jazyka, byla Slovenská gramatika (Grammatica slavica) z roku 1790. O dvacet sedm let se dočkala i německého překladu. Nejvýznamnější Bernolákova práce, rozsáhlý slovensko-česko-latinsko-německo-maďarským slovník, vyšel až po jeho smrti.
Anton Bernolák stál za zřízením Spoločnosti na pestovanie slovenského jazyka a spolku Slovenské učené tovarišstvo, který sdružoval příznivce Bernolákovy spisovné slovenštiny.
