Washingtonská deklarace - 18. 10. 1918

Prohlášení nezávislosti československého národa určené v době svého vzniku především dohodovým mocnostem vypracovala prozatímní československá vláda. Vytkla v něm hlavní cíle nového státu, ve kterých se distancovala od mírových nabídek ústředních mocností usilujících o kompromisy v o tázkách státní samostatnosti Čechů a Slováků. Současně se obracela i k domácí veřejnosti tím, že nastínila zásady jeho státní form y. Měla to být republika budovaná zejména po vzoru Spojených států amerických. Mnozí bojovníci za českou nebo československou samostatnost neměli ještě ani koncem první světové války jasno v otázkách podoby samostatného státního celku. Otázky republiky a monarchie nebyly před přijetím deklarace zcela uzavřeny . V této souvislosti představoval právě tento dokument zásadní zlom. Jeho stručné formulace shrnuly ideje prosazované zejména Tomášem Garrigue Masarykem. Shodli se na nich ovšem i další signatáři: Milan Rastislav Štefánik a Edvard Beneš. „Přijímáme ideály moderní demokracie a budeme k nim lnouti, poněvadž to byly ideály našeho národa po staletí. Přijímáme americké zásady , jak byly stanoveny presidentem Wilsonem ... Československý stát bude republikou. Ve stálé snaze o pokrok zaručí úplnou svobodu svědomí, náboženství a vědy , literatury a umění, slova, tisku a práva shromažďovacího a petičního. Církev bude oddělena od státu. Naše demokracie bude spočívati na všeobecném právu hlasovacím; ženy budou postaveny politicky , sociálně a kulturně na roveň mužům.“ K okolnostem vzniku zmíněného dokumentu je třeba ještě uvést, že vznikl tak, jak uvádí jeho název ve Washingtonu. V publikovaném textu však je uvedeno „dáno v Paříži“, což souviselo s tím, že sídlo Národní rady bylo v daném období ve francouzské metropoli.