ČASOPIS MINCE A BANKOVKY Jediný v Čechách a na Slovensku. Získáte exkluzivně pouze u nás.
Kolonie, kolonie a zase kolonie… (1) Francie
Rozpínavost evropských států patřila od středověku vždy mezi výsady mocností mající přístup k moři.
Mezi tyto velmoci se řadí také Francie, která v první polovině 17. století kolonizovala severní Ameriku z hlediska obchodního, nežli z pohledu strategického. Ve své době to neměli kolonizátoři nikterak jednoduché, protože naráželi na neustávající odpor již dříve usídlených Portugalců a Španělů.
Založením Port Royal a posléze po třech letech také města Quebec, dali podnět k založení kolonie s názvem Nová Francie, která se nacházela u břehu řeky Sv. Vavřince. Založením města Lousiany expandovali kolonisté ve prospěch krále více na západ. Po prohrané tkzvané sedmileté válce s Anglií však Francie o tuto kolonii přišla. V této době se také rozhodla
kolonizovat menší karibské oblasti, které se staly díky africkým otrokům výnosnými. Rokem 1604 se píše počátek kolonizace Francouzské Guyany, která zůstala kolonií do dnešních dob, proto se na tomto území platí evropskou měnou eurem. Francie se také kolonizačně rozvíjela na africkém kontinentu, kde získala značná území, o které postupem času opět přišla. Jednou z mnoha kolonií bych zmínil pohledem na bankovku stát na tomto černém kontinentě zvaný Francouzská Západní Afrika. Tato federace byla původně založena v roce 1895 jako unie Francouzského Súdánu, Pobřeží Slonoviny, Senegalu a Francouzské Guiney. Postupem času se tato federace rozrostla o sousední teritoria Dahomey a Mauretánie.
Po první světové válce bylo odebráno společenstvím národů Německu Francouzské Togo, které se připojilo k Dahomey, ale zachovalo si svou vlastní samosprávu. V průběhu svého trvání Francouzské Západní Afriky docházelo k mnoha reorganizacím, ale centrálně za chod unie odpovídal Dakarský generální guvernér přímo Ministerstvu pro kolonie v Paříži, naproti tomu jednotlivé složky této unie se zodpovídaly pouze Dakarskému gubernátu. V září 1958 proběhlo referendum o budoucnosti tohoto francouzského společenství. Jednotlivé země si zvolili možnost vzniku autonomních republik v rámci společenství, které však nemělo dlouhého trvání.
Jako jediná si v tu chvíli zvolila cestu úplné nezávislosti Guiney.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2012.
Pražský groš Ladislava Pohrobka
Český a uherský král Ladislav Pohrobek (1453-1457), syn Albrechta II. Habsburského a Alžběty Lucemburské, se narodil po smrti svého otce 12. 2. 1440 a proto je znám pod historickým přízviskem „Pohrobek“.
Uherským králem se stal roku 1452 a 28. 10. 1453 byl zvolen českým králem. V době jeho nezletilosti vykonával správu země v Čechách Jiří z Poděbrad zvolený za zemského správce na sněmu v roce 1452.
Ladislav se téměř výhradně zdržoval mimo Čechy a energický, politicky nadaný šlechtic z východních Čech, Jiří z Poděbrad, za něho provedl řadu opatření k upevnění královské moci i majetku. Zároveň ale sám rozvíjel vlastní vladařskou koncepci opírající se o kališnická města i nižší šlechtu.
K pravidelnému ražení grošů tehdy nedošlo. Královským výnosem z 15. 6. 1454 bylo sice nařízeno ražení grošů a feniků v Kutné Hoře, ale zdá se, že pokud se týče grošů, nebyl výnos proveden. Jen u příležitosti návštěvy mladého krále v Kutné Hoře (nebo ke korunovaci?) bylo k jeho poctě raženo pouze omezené množství grošů s Ladislavovým jménem. Tyto pražské groše proto patří k nejvzácnějším mincím grošového údobí v Čechách. Jeden z těchto Ladislavových grošů je uložen ve sbírkách Muzea hlavního města Prahy. V několika kusech také existují tlusté pražské groše tohoto panovníka. V poměrně velkém množství byly raženy Ladislavovy uherské dukáty i drobné stříbrné nominály (uherské denáry) v mincovně Kremnice.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2013