![Libušín v zimě.]()
![Interiér Libušínu po požáru.]()
![Libušín před požárem.]()
OBNOVA LIBUŠÍNA
Noc z 2. na třetího března 2014 se do novodobé historie Valašska zapsala jako jedna z nejčernějších. Rozsáhlý požár zachvátil a těžce poškodil památnou budovu Libušína, navrženou legendárním architektem Dušanem Jurkovičem. Spontánní vlna veřejné podpory, jež se krátce po neštěstí vzedmula, zasáhla celou Českou republiku. Jako jedna z prvních firem se zapojila Pražská mincovna, která oznámila ražbu mimořádné pamětní medaile
ve prospěch obnovy Libušína. Výtěžek z jejího prodeje už přinesl téměř sto padesát tisíc korun.
Jedním z přispěvatelů je také Zvonice na Soláni, kde začali s prodejem mezi prvními. „O tuto medaili byl zájem velký, několikrát byla vyprodaná, takže jsme museli doplňovat zásoby," uvedla Eva Kysučanová, pracovnice IC
Zvonice Soláň. Připomněla, že zájemci si tak medaili za necelých dvě stě korun mohou na Zvonici pořídit i nyní a zároveň tím prospět dobré věci. Valašské muzeum v přírodě přivítalo nápad Pražské mincovny podpořit opravu Libušína formou ražené medaile. „Od počátku tuto iniciativu a aktivitu Pražské mincovny hodnotíme velmi kladně. Zájemci tak mohou přispět na obnovu objektu Libušín na Pustevnách a zároveň obdrží upomínkový předmět," uvedl ředitel VMP Jindřich Ondruš.
Požár Libušína byl smutnou událostí nejen pro Valašsko. Stavba totiž patří k jedněm z nejzajímavějších architektonických památek České republiky, proto jsme bez zaváhání rozhodli o speciální emisi výtěžkových medailí. Zisk z prodeje jde přímo na účet pro obnovu Libušína," uvedl výkonný ředitel Pražské mincovny Jan Hrubý. Připomněl, že návrhy obou stran medaile, které vznikly podle Jurkovičových návrhů, vyšly už dříve také ve zlatém a stříbrném provedení. „Jsme rádi, že výtěžkovou medaili si pořídilo už téměř tisíc lidí a věříme, že další budou přibývat. Tato forma podpory je zajímavá tím, že
přispěvateli zůstane jako vzpomínka ražba s ukázkami Jurkovičových návrhů," dodal Jan Hrubý.
Výtěžková medaile na podporu rekonstrukce Libušína je pozoruhodná hned v několika směrech. Nese totiž motivy
Jurkovičových plánů rozhledny a portálu, které byly po dlouhá desetiletí uloženy v archivu. Uměleckou hodnotu medaile garantuje jméno světově proslulého medailéra akademického sochaře Vladimíra Oppla: autor nákresy obohatil o další stylové prvky. Obě strany tak tvoří harmonickou kompozici ve slovansko-karpatském duchu.
Další medaile:
-
Dušan Samuel Jurkovič - stříbrná medaile
-
Dušan Samuel Jurkovič - zlatá medaile
DUŠAN SAMUEL JURKOVIČ
Dušan Samo Jurkovič byl výrazným představitelem naší secesní
architektury. Vytvořil velice osobitý "národní styl", výrazně
ovlivněný lidovou architekturou. Inspiraci hledal i u anglického
hnutí Arts and Crafts. Proslul především svými zcela originálními
stavbami na beskydských Pustevnách. Chatou Maměnka, horskou útulnou
na Radhošti, stavbami v Luhačovicích (Jurkovičův lázeňský dům,
lázeňský dům Jestřebí, plovárna), budovou Občanské záložny ve
Vsetíně, obytnými nájemními domy ve Dvořákově ulici v Brně,
restaurací Peklo v Novém Městě nad Metují i rodinným domem v
Praze-Bubenči, ve Slavíčkově ulici. Je také autorem monumentální
mohyly a mauzolea Milána Rastislava Štefánika na Bradle.
BÁSNÍK DŘEVA
Dušan Jurkovič se narodil 23. srpna se
v Turej Lúke u Myjavy jako páté ze šesti dětí tamního notáře Jiřího
Jurkoviče a jeho manželky Emílie. V letech 1884-88 Jurkovič
studoval na Státní uměleckoprůmyslové škole ve Vídni
(K. K. Staatsgewerbeschule)
odbor
stavitelský v oddělení profesora Rudolfa Feldschareka; ředitelem
školy byl Camillo Sitte. Po návratu do Martina spolupracoval
s lidovými tesaři z Oravy u stavitele Bully. Poté odešel pracovat na
Vsetín, kde u stavitele Michala Urbánka studoval valašské lidové
stavby. S Michalem Urbánkem navrhoval valašskou dědinu a další
folklórní stavby pro národopisnou výstavu v Praze. Od r. 1896
působil Dušan Jurkovič jako samostatný architekt v Brně. Roku 1901
odchází pracovat do Luhačovič kde udělal první měření a plány lázeňských staveb, které se realizovaly hlavně v letech 1902 a 1930. Za 1. světové války realizoval
řadu vojenských hřbitovů v lidovém stylu v polské Haliči.
Po vzniku Československé republiky se vrátil na Slovensko a usadil se v Bratislavě.Roku 1919 se
stal přednostou Památkového úřadu v Bratislavě.
V květnu byl pověřen přípravou
slavnosti a pohřbu generála dr. Milana Rastislava Štefánika na
Bradle. V roce 1925 při příležitosti mezinárodní výstavy moderního
dekorativního a užitkového umění v Paříži získal diplom ministra
obchodu, průmyslu, pošt a telegrafu Francouzské republiky a zlatou
medaili 1. třídy za architekturu; stal se čestným členem Klubu za
Zlatou Prahu. Byl jmenován čestným členem Kruhu přátel Nezávislé
jednoty československých legionářů (za zásluhy o věc národní) a stal
se čestným členem Masarykovy Akademie práce. Universita J. A.
Komenského v Bratislavě mu udělila čestný doktorát filozofie a stal
se čestným členem Umělecké besedy v Praze. V letech po rozbití ČSR a
v době druhé světové války aktivně podporoval účast svých synů v
protifašistickém odboji. Zemřel 21. prosince 1947 v Bratislavě. In
memoriam mu byl udělen Řád Slovenského národního povstání I. třídy a
Řád T. G. Masaryka I. třídy za vynikající zásluhy o demokracii a
lidská práva.
Významná část díla Dušana Jurkoviče zůstala do dnešního dne
nerealizována. Ať již jde o novou kolonádu v Luhačovicích, budovu
kasína a další lázeňské objekty nebo o nerealizovaný návrh rozhledny
v Brňově a portálu ve slovanském stylu. Tyto práce se staly hlavní
předlohou pro výtvarný návrh nové zlaté a stříbrné medaile vydané k
60. výročí úmrtí Dušana Jurkoviče.
![Libušín - Pustevny]( "Libušín v původních plánech")
![Libušín - interiér útulny]( "Proroctví")
![Libušín - interiér útulny]( "Interiér")
![Libušín - interiér útulny]( "Secesní svítidla")
![Libušín - interiér útulny]( "Nábytek")
![Libušín - interiér útulny]( "Malby M. Alše")
![Libušín - interiér útulny]( "Hodiny")
![Libušín - interiér útulny]( "Holubice")
![Libušín - požár]( "Libušín - spáleniště")
