MAX ŠVABINSKÝ
Pamětní list Státní tiskárny cenin [2018]
Ve dnech 6. 4. až 31. 5. 2018 probíhala výstava Státní tiskárny cenin (STC) při příležitosti 90. výročí její činnosti. STC působí v oblasti výroby bankovek, dokladů a ostatních cenin nepřetržitě od roku 1928. Zpočátku byla součástí České národní banky, se kterou dodnes spolupracuje. STC u každé ceniny uplatňuje ideální kombinaci použitých ochranných prvků v závislosti na individuálních požadavcích zákazníků, technickém řešení a ceně.
V letošním roce slavíme řadu jubileí spojených s českou státností; 100. výročí Československa, 25. výročí České republiky, 25. výročí České mincovny a také zmíněné 90. výročí Státní tiskárny cenin. Tradiční výrobce českých bankovek při této příležitosti vydává Pamětní list, který má podobu bankovky. Pamětnímu listu ve formátu bankovky na aversu vévodí portrét profesora Švabinského.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2018.
Michal Vitanovský čerpá inspiraci z historie
Michal Vitanovský patří k nejvýznamnějším a zároveň k nejvytíženějším autorům
českých pamětních medailí a mincí.
Michal Vitanovský patří k nejvýznamnějším a zároveň k nejvytíženějším autorům
českých pamětních medailí a mincí. Jenom ražených realizací má na svém kontě více
než sto. Spolu se sedmi stovkami litých artefaktů tak vytvořil dílo obdivuhodného
rozsahu. Od devadesátých let se zabývá také tvorbou insignií. Je autorem nejvyššího
českého státního vyznamenání Řádu bílého lva. Až do roku 2004 pravidelně vystavoval
na přehlídkách mezinárodní federace medailérů (FIDEM). Michal Vitanovský je nejen
významný sochař a medailér, ale také autor odborných textů, polemik a esejí. Založil
občasník AUM (časopis Asociace umělců medailérů), který několik let ve vlastní režii
vydával a do něhož přispíval vtipnými postřehy.
Jste autorem nejvýznamnějšího českého státního vyznamenání, Řádu bílého lva. Předpokládám,
že při jeho návrhu jste byl svázán přísnými parametry, do nichž jste se musel vejít…
Je to tak. Jedná se o poměrně konzervativní disciplínu. Když dostanu například zadání na medaili k výročí pana toho a toho, řeknou, že na jedné straně má být portrét, ale revers většinou zůstává plně na autorovi. U řádů je naproti tomu přesně definováno, co bude obsahovat, což trochu svobodnějšího ducha děsně dráždí. Třeba takový Jirka Harcuba se nerad nechává svazovat, a když jsme absolvovali soutěž, tak mu vadilo, že jsou ty věci rozepsané přesně na milimetry.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2011
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
