Medaile s prvky Řádu TGM
V roce 70. výročí úmrtí prvního československého prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka vydala společnost Zlaté mince – Numismatika luxusní číslovanou zlatou medaili. Předlohu pro tuto pamětní ražbu vypracoval akademický sochař Vladimír Oppl.
V roce sedmdesátého výročí úmrtí prvního československého prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka vydala společnost Zlaté mince – Numismatika luxusní číslovanou zlatou medaili. Předlohu pro tuto pamětní ražbu vypracoval akademický sochař Vladimír Oppl.
Za první československé republiky velebený, za socialismu přehlížený, nyní opět v kurzu. I navzdory politickým zvratům neupadl první československý prezident nikdy zcela v zapomnění, po Sametové revoluci pak začaly znovu přibývat numizmatické tituly, které jeho odkaz připomínají.
K velmi působiv ým novodobým ražbám s Masarykov ým motivem patří pamětní medaile, kterou v roce 2007 v ydala společnost Zlaté mince – Numismatika. Emise je vyvedena ze zlata o čistotě 999/1000. „Každá z těchto luxusních medailí je vybavena unikátním pořadovým číslem,“
informoval Jaroslav Tomanec ze společnosti Zlaté mince – Numismatika. Připomněl, že mezi sběrateli kolují také prakticky totožné ražby z v ysokojakostního stříbra. Obě provedení mají hmotnost jedné trojské unce, tedy 31,1 g a stejný je i jejich průměr 37 milimetrů. Rozdílnost kovů se tedy projevila až v síle medailí.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2012
HERALDIKA NA MINCÍCH A MEDAILÍCH (10) Klasicismus a empír – návrat k střízlivosti a uměřenosti
Jako každá pozdní slohová fáze, tak i končící barok se větvil a odumíral.
Jedna část vyrostla do zdrobnělého rokoka, druhá si naopak uložila přísnost a návrat ke klasickým hodnotám. Z té druhé vznikl nový sloh, klasicismus, který heraldice přinesl zjednodušení, oproštění od dekorací a tedy jisté ozdravění. Dá se vysledovat i na erbech mincí a medailí. Antickou inspiraci najdeme nejen v obecné snaze po klidu a harmonii, ale i v přímých citacích antických postav a symbolů.
Nevěsta se s ustrnutím dívala za odcházejícím důstojníkem. Pak se stejným úžasem pohlédla na hrst dukátů, který jí před chvilkou dal, spolu s gratulací ke svatbě. Bílý důstojnický kabát ještě ani nezmizel za rohem, když se mezi svatebčany stále hlasitěji ozývalo: „To byl určitě on! Ano ano, opravdu, byl to sám císař Josef!“ Toho listopadového dne roku 1778 se Josef II. v Benešově nad Ploučnicí zase jednou objevil ve své oblíbené roli. Rád jezdil inkognito po vsích a městečkách, aby poznával monarchii takříkajíc „zdola“. Tu obdaroval novomanžele, tam vyoral zapůjčeným pluhem brázdu na poli, jinde pochválil děti ve venkovské škole za správné odpovědi.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2016.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
