Miroslav Schovanec Mistři české numismatiky
Sedmatřicetiletý Miroslav Schovanec patří k mladší generaci českých výtvarníků specializujících se na numizmatiku.
Profesní dráhu začínal jako rytec v České mincovně, kde později pracoval také jako designer a operátor CNC strojů sloužících pro frézování razidel. Přesto, že s medailí začínal později, má už na svém kontě řadu povedených realizací. V současnosti patří do týmu specialistů Pražské mincovny, kde se loni uvedl medailí věnovanou Zdeňku Milerovi a jeho kreslenému hrdinovi Krtečkovi.
Máte rád pohádky o Krtečkovi? Asi tušíte, kam touto otázkou mířím.
Samozřejmě, kdo by ty půvabné pohádky rád neměl? Když se objevila možnost zpracovat Krtečka pro raženou medaili, neváhal jsem ani na chvíli. Zhostit se tohoto krásného tématu je zkrátka výzva, která se neodmítá. Karolíně Milerové, vnučce Zdeňka Milera a zakladatelce Nadace Zdeňka Milera, jsem předložil několik grafických návrhů. Z těchto nákresů si vybrala jeden, který jsem pak zpracoval do sádrových modelů a poslal ke schválení.
Z toho pak vznikly dvě zlaté medaile, z nichž jedna byla za sto padesát tisíc korun vydražena ve prospěch nadace a druhou Pražská mincovna, která získala práva na ražbu s motivem Krtečka, věnovala Nadaci Zdeňka Milera přímo.
Aukce se konala loni v říjnu v Praze, a pokud vím, dražily se i stříbrné medaile.
Ano, jednalo se o první stříbrné exempláře s pořadovými čísly jedna až pět. Další stříbrné medaile už jsou určené k volnému prodeji. Emisní limit je omezen na tisíc kusů.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2013
Jan Jiskra z Brandýsa Český vojevůdce v uherských službách
Když se na jaře roku 1434 rozhodovalo u Lipan o osudu husitské revoluce, měl boj pro většinu příslušníků radikálních polních vojsk existenční nádech.
Jinak než se zbraní v ruce se živit nedokázali a mnohdy ani nechtěli. Věhlas českých bojovníků byl naštěstí tak velký, že se přes stigma kacířství stali ceněnými na řadě evropských bojišť. Největší kariéru v cizích službách nicméně učinil šlechtic, který v husitském období bojoval na straně katolíků – Jan Jiskra z Brandýsa.
Jan Jiskra se objevuje poprvé v pramenech na počátku třicátých let 15. století. Tehdy byl leníkem olomouckého biskupa, měl tedy propůjčen drobný statek protislužbou za vojenské povinnosti. Více o Jiskrovi slyšíme v kritickém roce 1434. Z hradu Radyně úspěšně pomáhal katolické baště Plzni, která byla obležena husitskými vojsky, a podařilo se mu přitom zajmout dva nepřátelské velitele. Následně sloužil na královském hradě Karlštejně, ukončení válečných operací v Čechách ho ale přivedlo do Uher, které hájilo křesťanskou Evropu před tureckou expanzí. Možná tak učinil již v roce 1437 za Zikmunda Lucemburského, zcela jistě je v zemích svatoštěpánské koruny doložen roku 1440. V té době již nežil ani Zikmund, ani jeho nástupce Albrecht Habsburský, jenž po sobě zanechal manželku Alžbětu a dědice trůnu Ladislava. Právě do služeb královny Alžběty Jiskra vstoupil a vytrvale poté hájil práva malého prince, jenž díky svému narození po smrti Albrechta získal přízvisko Pohrobek. Nutno dodat, že Jiskra tak nečinil nezištně a vsadil na velmi dobrou kartu, jak se v následujících letech mělo ukázat.
Smrtí Albrechta Habsburského se ve středovýchodní Evropě uvolnily tři trůny – český, uherský a rakouský. Zatímco novým vládcem rakouských zemí se stal Fridrich III. Habsburský, pozdější římský král a císař, české i uherské stavy váhaly mezi volbou nového krále a zachováním dědických práv Ladislava, což by ale znamenalo, že trůn zůstane do dosažení Pohrobkovy zletilosti uprázdněný. Zatímco čeští politici se po marném hledání nového panovníka nakonec rozhodli vyčkat Ladislavovy plnoletosti, v Uhrách tak jednoznačná situace nebyla. Vzhledem k potřebě chránit jižní hranici země se zdejší politici nakonec rozhodli povolat na trůn mladého polského krále Vladislava III. Jagellonského, neboť uhersko-polská personální unie se jim jevila jako nejlepší hráz proti turecké expanzi.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2013
