Prodej zlata MMF
Mezinárodní měnový fond (MMF) hledá cesty, jak zvýšit své příjmy pro poskytování levných půjček chudým zemím.
MMF PRODÁ STOVKY TUN ZLATA
Washington – Součástí plánu, který zástupci členských zemí schválili letos v dubnu, je i prodej významné části zlatých zásob. Na trh organizace uvolní 403,3 tuny této komodity. Částku fond oficiálně odsouhlasil v září.
TRH DRAHÝCH KOVŮ NARUŠEN NEBUDE
Objem zlata, který chce MMF prodat, představuje přibližně osminu jeho zlatých zásob. Činitelé přitom slibují, že tímto počinem světový trh s drahými kovy nenaruší. Zlato bude totiž fond uvolňovat postupně v průběhu několika let a trhy budou vždy s předstihem upozorněny. Centrální světové banky od letošního září omezují prodej zlata z rezerv oficiálních institucí na 400 tun ročně a dvou tisíc tun v časovém rozmezí pěti let.
CENTRÁLNÍ BANKY ZÁJEM NEMAJÍ
Pro Mezinárodní měnový fond by bylo výhodné zlato prodávat přímo centrálním bankám. Podle agentury Reuters však žádná zájem neprojevila, takže se MMF bude muset obrátit na trh.
Víte, že …
Mezinárodní měnový fond je organizace přidružená k OSN? Za cíl si klade usnadňovat mezinárodní měnovou spolupráci, podporovat stabilitu směnných kurzů a prostřednictvím půjček podporovat státy, jež se dostaly do hospodářských problémů. Vrcholným orgánem MMF je Sbor guvernérů, který zastupuje jednotlivé členské země. Fond sídlí ve Washingtonu ve Spojených státech Amerických a má 185 členů.
Mezinárodní měnový fond (anglicky International Monetary Fund) byl založen 22. července 1944 na Měnové a finanční konferenci v Bretton Woods v americkém státě New Hampshire. Následujícího roku v prosinci Články dohody podepsalo devětadvacet vlád, včetně československé. Ta se předtím, ještě jako vláda exilová, na přípravě smlouvy rovněž podílela. Finanční operace fond zahájil 1. března 1947. Společně s MMF (IMF) začala působit i jeho sesterská organizace Světová banka.
Opavské psí známky z 19. století
Nic nedokresluje rozpaky provázející dřívější pohled na účelové známky nejrůznějšího druhu v opavském muzeu lépe, než konvolut evidenčních psích známek z 19. a prvé poloviny 20. století.
Prvotní zařazení materiálu tohoto druhu ke sbírkám numismatickým, vystřídal názor oscilující mezi jeho umístěním někam na samou periferii numismatického zájmu a úplným zavržením, až po výsledné zakončení jeho putování přiřazením do sbírek historických.1
Obecně se však tyto drobné reálie dokreslující kdysi všední každodennost, dočkaly konečně svého místa na výsluní a jsou dnes (zvláště ty z 19. století) vyhledávaným sběratelským artiklem. Jsou-li „čitelné“ a navíc mají jistý výtvarný náboj, stávají se půvabnými doklady někdejší reality všedního dne konce předminulého století.
Za nejstarší evidenční psí známku z Opavy (ze Slezska?) je zatím možno považovat muzejní exemplář z roku 1874.2 Pouhých pět let tak dělí tento vzácný opavský kus od dosud nejstarší publikované psí známky z roku 1869, pocházející z Kroměříže.3 Města Kroměříž a Olomouc obdržela na Moravě jako prvá, a to počátkem roku 1869, povolení vybírat poplatky za držení psů.4 Svoji prioritu si v tomto směru Morava udržela i v letech následujících, neboť počátkem příštího roku uděluje císař povolení dalším městům Příboru, Moravské Třebové a Svitavám, v závěru téhož roku ještě Znojmu a Brnu. O rok později, tedy koncem roku 1871 pak Jihlavě a Novému Jičínu.5 O situaci na severní Moravě či Slezsku jsme však informováni pouze sporadicky.6
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2011
