Bohumil Hrabal  (28. 3. 1914 – 3. 2. 1997) – český spisovatel. Ve světě nejpřekládanější český autor dvacátého století.

Bohumil Hrabal se narodil v Brně Židenicích svobodné matce Marii Kiliánové. Příjmení Hrabal dostal až poté, kdy se jeho matka provdala za Františka Hrabala, který pracoval jako účetní v malém pivovaru v Polné. Oba rodiče se věnovali divadlu, zajímavostí je, že také mladý Bohumil se už ve čtyřech letech objevil v Jiráskově hře Vojnarka.

V roce 1919 se rodina přestěhovala do Nymburka, kde František dostal místo správce pivovaru a kde Bohumil absolvoval základní školu i gymnázium. Ve škole budoucí spisovatel nijak neoslňoval a raději se toulal nebo naslouchal vyprávěním strýce Josefa, jehož si velmi oblíbil. Pepin, jak strýce nazývali, byl osobou velmi živelnou a pro Hrabalovu tvorbu neobyčejně inspirující.

Po maturitě mladý Hrabal nastoupil na právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, ale kvůli uzavření českých vysokých škol okupačními úřady studia dokončil až v roce 1946. Mezitím sbíral zkušenosti jako železniční dělník a výpravčí v Kostomlatech. V letech 1947 až 1949 pracoval jako obchodní cestující. Pak nastoupil do oceláren v Kladně, kde v roce 1952 utrpěl těžký úraz: po zotavení pracoval jako balič papíru v libeňských sběrných surovinách. Od roku 1959 byl kulisákem v divadle S. K. Neumanna. Jako profesionální spisovatel začal působit od roku 1963. Svým lidovým vypravěčským stylem Bohumil Hrabal okouzlil čtenáře na celém světě. Řada jeho děl byla zfilmována, tragikomedie z období druhé světové války Ostře sledované vlaky režiséra Jiřího Menzela získala dokonce Oscara (1967) za nejlepší cizojazyčný film. Hořce poetický film Skřivánci na niti z roku 1969 se po dvaatřiceti letech, kdy ležel v trezoru, dočkal Zlatého medvěda, hlavní ceny filmového festivalu v Berlíně. Po dramatických událostech v roce 1968 a v době normalizace se Hrabal stal nežádoucím a několik let oficiálně nemohl publikovat. Přesto dál píše a vznikají slavná díla, například Obsluhoval jsem anglického krále nebo trilogie Postřižiny. (Oba tituly byly též zpracovány filmově.) Úplné satisfakce se Hrabal dočkal až po roce 1989, kdy se stal nejčtenějším českým spisovatelem. Zemřel po pádu z okna pražské nemocnice Na Bulovce.

„Já žádnou desku nechci, a když tak jen ve výšce kam čůrají psi„

Bohumil Hrabal


Česká národní banka vyhlásila v říjnu 2012 veřejnou soutěž na pamětní stříbrnou dvousetkorunu ke 100. výročí narození jednoho z nejznámějších českých spisovatelů Bohumila Hrabala. Do soutěže bylo předloženo celkem 45 návrhů, které byly dílem 30 výtvarníků.

Vyhodnocení soutěže uskutečnila dne 27. listopadu 2012 Komise pro posuzování návrhů na české peníze. Hodnocení byl přítomen také odborný poradce PhDr. Pavel Janoušek z Ústavu pro českou literaturu Akademie věd ČR. Předložené návrhy hodnotila komise v rámci tří soutěžních kol. V prvním kole komise vyřadila 29 sádrových modelů, a to především pro nedostatečné vystižení podoby Bohumila Hrabala nebo nepřesvědčivé ztvárnění motivů vztahujících se k jeho osobě a dílu, případně se jednalo o technické nedostatky ve výtvarném provedení návrhů. Do druhého kola postoupilo 12 prací, které se vyznačovaly především kvalitnějším zpracováním portrétu. Do třetího kola postoupily návrhy pana Jaroslava Bejvla, MgA. Terezy Eisnerové, akademického sochaře Zbyňka Fojtů a akademického sochaře Vladimíra Oppla. Tyto návrhy se podle názoru komise vyznačovaly nejlépe provedenými portréty a nejlepším vystižením zadaného tématu. Komise však zároveň konstatovala, že bez úprav nelze ani jeden z návrhů doporučit k realizaci. Rozhodla proto o vypsání užší soutěže pro autory těchto návrhů.

Při vyhodnocení užší soutěže jako nejzdařilejší komise označila návrh akademického sochaře Vladimíra Oppla, kterému udělila první cenu a doporučení k realizaci. Komise na tomto návrhu ocenila zejména kvalitní portrét vystihující osobnost spisovatele a charakteristické téma na rubové straně, které je známé široké veřejnosti z filmového zpracování. Bankovní rada na svém jednání dne 28. února 2013 schválila rozhodnutí odborné komise a realizaci mince podle návrhu akademického sochaře Vladimír Oppla. Emise mince je naplánována na březen 2014. (zdroj: ČNB)

• Buďte na lidi hodní, nebo vám nepůjdou na pohřeb.
• Děti, když jsou malý, jsou svatý, i když stojí za hovno.
• Jak je ten svět pořád hezčí a hezčí. Ne že by byl, ale já ho pořád tak vidím.
• Kdysi jsem se domníval, že za rozbřesku jarních jiter ptáci vítají zpěvem příchod slunce a světa. Dneska vím, že těch několik jitřních minut křičí hrůzou ze světa.
• Obsah knihy je ten, který tam je. (na dotaz novináře)
• Pohlavní styk s manželkou po pětiletém manželství by měl být prohlášen za krvesmilstvo a trestán žalářem.
• Účinná láska k bližnímu, to není kotrmelec se slečnou na kanapi, ale tomu, kdo zrovna potřebuje, hned pomoct.
• Život je věrnost třeskutým krásám, někdy i za cenu vlastního života.
• Jsou skvrny které nelze vyčistit bez porušení podstaty látky.