|
Čechoameričané
Vystěhovalectví Čechů do USA se významně rozšířilo po roce 1848.
Podle oficiálního sčítání lidu z roku 1910 žilo ve Spojených státech
přes půl milionu osob narozených v Čechách. Centrem krajanského
hnutí se stalo město Chicago. Chicago představovalo počátkem
dvacátého století s více než sto deseti tisíci Čechy po Praze a
Vídni třetí největší české město. Do první světové války se naši krajané
v Americe dobře uchytili. Čeští podnikatelé a řemeslníci vynikali v
nejrůznějších oblastech života společnosti, v kultuře, známé se
stalo naše sokolské hnutí.
Za první světové války byly mezi Čechoameričany zahájeny peněžní
sbírky nejdříve na pomoc strádajícím vojákům v zajetí, ale i
krajanům strádajícím v Rakousku-Uhersku. Vzniklo České národní
sdružení, které zastřešovalo celou tuto pomoc. V Chicagu tehdy
proběhly obrovské demonstrace v Plzeňském parku, který platil za
centrum, kde se scházeli nejen Češi a Slováci, ale i Srbové a
krajané jiných národností, kteří žili v Rakousku-Uhersku.
Krajané velmi silně ovlivňovali americké vládní i parlamentní
činitele ve snaze zajistit svobodu a samostatnost pro Čechy žijící v
Rakousko-Uherském područí. Významnou roli zde sehrál Karel Pergler.
Krajané byli vyzýváni, aby prostřednictvím svých zástupců v
Kongresu, Senátu, vládě, ale i jednotlivých parlamentech Unie
lobovali za tuto věc. A to se jim dařilo.
Rozsáhlou finanční pomoc Čechoameričanů české věci lze vyčíslit
velmi těžko neboť byla velmi různorodá a směřovala k mnoha potřebným
, ale z dochovaných dokumentů víme, že jen Masaryk dostal 1.250.000
dolarů a Edvard Beneš na jednání ve Versailles dalších 300.000
dolarů. To byla tehdy ohromující částka.
Češi žijící ve spojených státech byli připraveni za samostatné
Československo taky bojovat. Sokolové náleželi mezi první, kteří se
hlásili jako dobrovolníci buď do americké nebo kanadské armády nebo
později do armády československé. Do americké armády nastoupilo 30
tisíc Čechů a 12 tisíc Slováků. Z těchto 42 tisíc mužů jich více než
30 tisíc nakonec skutečně odjelo bojovat do Evropy. Krajané vznik
našeho vojska jednoznačně považovali za vznik samostatného státu.
Zájem a snaha dostat se do armády a prokázat vztah k vlasti byly
obrovské. V Chicagu je velký Český národní hřbitov, na, kterém jsou
hroby a hrobky našich krajanů, kteří padli většinou ve Francii v
období od července 1918 do konce října 1918.
Když Masaryk v roce 1918 dorazil do USA, byl k jeho
překvapení v Chicagu přijat jásajícími davy, žádán o projevy,
zasypáván květinami a podobné přijetí čtvrtmilionem krajanů zažil i
v ulicích New Yorku. Ve Washingtonu, D. C. v květnu 1918, připravil
pro Masaryka Adolph Joachim Sabath (1866 - 1952), rodák ze Záboří u
Písku triumfální uvítání. Budoucího prezidenta přišlo uvítat
sedmadvacet členů Kongresu. Ve Filadelfii byl zvolen prezidentem
demokratického sdružení malých středoevropských a jihoslovanských
národů a u zvonu svobody podepsal a vyhlásil jejich deklaraci
nezávislosti.
Masaryk zde jednal s diplomaty řady zemí, organizoval zpravodajství,
psal do novin, přednášel. Pro přesvědčení americké veřejnosti a
státníků o československé věci pomohly i Masarykovy dobré styky s
představiteli krajanů a vlivnými osobnostmi z jeho předcházejících
návštěv u manželčiny rodiny a veřejných vystoupení. Podařilo se mu
tak dostat se k prezidentu Wilsonovi a
přesvědčit ho, že požadavky porobených národů rakouské monarchie
jsou oprávněné. 18. října Wilson veřejně odvolal svoje dosavadní
stanovisko, přispěl k rozpadu v troskách ležícího Rakouska-Uherska,
a podpořil tak i vznik Československa. Masarykova
Washingtonská
deklarace se tak stala v podstatě zakládající listinou nového
demokratického Československého státu, Čs. republiky.
Mezi nejvýznamnější Čechoameričany
kteří Masarykovi pomáhali patří předseda Českého národního sdružení
doktor Ludvík Fisher, zástupce Odbočky Československé národní rady v
Americe Karel Pergler, tajemník Českého národního sdružení
Josef Tvrzický. Za zmínku stojí určitě také Emanuel Voska, který po
vypuknutí války se svými spolupracovníky prováděl kontrašpionážní
činnost sledováním německých a rakousko-uherských diplomatů. Další
vyznanou osobností byl i český malíř, grafik a ilustrátor Vojtěch
Preissig. Ten je znám svými náborovými plakáty a pohlednicemi, které
byly vydávány v obrovských nákladech.
Nyní se v USA k českému původu
hlásí 1,3 mil. osob a k československému původu přes 300.000 osob.
Tím se USA řadí na první místo jako země s největší českou komunitou
v zahraničí.
I dnes podporují Čechoameričané české zájmy. Organizace American
Friends of the Czech Republic (Američtí přátelé České republiky -
AFoCR) byla založena v roce 1995. Mezi jejími poradci a čestnými
členy je řada významných osobností jako H.Kissinger, Z.Brzezinski,
M.Forman, M.Navrátilová, astronauti J.Lovell a E.Cernan, nositel
Nobelovy ceny T.Cech, držitelka Oscara herečka Sissy Spacek, bývalý
vrchní velitel Spojeneckých sil v Evropě generál W.Clark a další.
Kromě toho je organizace podporována významnými podnikatelskými a
nadačními subjekty jako McDonell-Douglas nebo Charless Mott
Foundation. Hlavním cílem AFoCR je informovat americké
představitele, důležité organizace, obchodní kruhy a média o cílech
a aspiracích České republiky a jejího lidu, jakož i posilovat
česko-americké vztahy v nejdůležitějších oblastech.
|
