Washingtonská deklarace . Deklarace
Nezávislosti . T.G. Masaryk . Edvard Beneš . Milan Štefánik . Text deklarace
"Věříme v demokracii - věříme ve svobodu - a ve svobodu vždy větší a větší."
14. října 1918 oznámil tajemník Národní rady československé Edvard
Beneš dohodovým vládám ustavení prozatímní československé vlády v čele s T.G.Masarykem.
Vzápětí nato, 18. října,byla jako prohlášení nové vlády a její reakce na
mírové nabídky Ústředních mocností a manifest rakouského císaře ze 16. října
t.r. předána americké vládě Deklarace. Dokument je datován v Paříži jako
oficiálním sídle prozatímní československé vlády, ale sestavil ho Masaryk za
pomoci svých amerických spolupracovníků ve Washingtonu, kde jej též
oficiálně předal americké vládě.
Washingtonské deklaraci se přičítá vliv na znění nóty americké vlády téhož
data, v níž jsou odmítnuty mírové nabídky Rakousko-Uherska se zdůrazněním,
že autonomie již není dostatečným podkladem pro mírová jednání.
Washingtonská deklarace z 18.října 1918
V této vážné chvíli, kdy Hohenzollernové nabízejí mír, aby zastavili vítězný
postup spojeneckých armád a zabránili rozdělení Rakousko-Uherska a Turecka,
a kdy Habsburkové slibují federalizaci říše a autonomii nespokojeným
národům, podrobeným jejich vládě, my, československá Národní rada, uznaná
vládami spojeneckými a vládou americkou za prozatímní vládu československého
státu a národa, v plném souhlasu s prohlášením českých poslanců, učiněným v
Praze dne 6.ledna 1918 1), a vědomi si toho, že federalizace a tím více
autonomie neznamenají ničeho pod habsburskou dynastií, činíme a prohlašujeme
toto naše prohlášení nezávislosti .
Činíme tak, poněvadž věříme, že žádný národ nemůže být nucen žít pod
svrchovaností, které neuznává, a poněvadž máme vědomí a pevné přesvědčení,
že náš národ nemůže se volně vyvíjet v habsburské lži-federaci, která není
než novou formou odnárodňujícího se útisku, pod nímž jsme trpěli minulá tři
století. Máme za to, že svoboda jest prvním požadavkem federalizace, a jsme
přesvědčeni, že svobodní národové střední a východní Evropy snadno utvoří
federaci, jestliže to shledají nutným .
Činíme toto prohlášení na základě našeho historického a přirozeného práva.
Byli jsme samostatným státem již od sedmého století a r.1526 jako samostatný
stát, sestávající z Čech, Moravy a Slezska, spojili jsme se s Rakouskem a
Uhrami v obrannou jednotu proti tureckému nebezpečí. Nikdy jsme se v této
konfederaci nevzdali dobrovolně svých práv jako samostatný stát. Habsburkové
porušili svou smlouvu s naším národem, nezákonně překročujíce naše práva a
znásilňujíce ústavu našeho státu, kterou sami přísahali zachovávat, a my
proto odpíráme zůstat déle součástkou Rakousko-Uherska v jakékoli formě.
Požadujeme pro Čechy právo, aby byli spojeni se svými slovenskými bratry ze
Slovenska, kdysi součástky našeho národního státu, odtržené později od
našeho národního těla a před 50 lety vtělené v uherský stát Maďarů, kteří
nevylíčitelným násilím a krutým útiskem podrobených plemen pozbyli veškerého
mravního a lidského práva vládnout komukoliv, kromě sobě samým.
Svět zná dějiny našeho zápasu proti habsburskému útisku, zesílenému a v
systém uvedenému dualistickým vyrovnáním rakousko-uherským z r.1867. Tento
dualismus je toliko nestoudnou organizací hrubé síly a vykořisťování většiny
menšinou; je to politický úklad Němců a Maďarů proti našemu vlastnímu
národu, stejně jako proti jiným slovanským a latinským národům monarchie.
Svět zná historii našich práv, kterých Habsburkové sami neodvážili se
popírat. František Josef uznal opětovně nejslavnostnějším způsobem
svrchovaná práva našeho národa 2). Němci a Maďaři postavili se na odpor
tomuto uznání a Rakousko-Uhersko, sklánějíc se před Pangermány, stalo se
kolonií Německa a jako jeho předvoj na východě vyvolalo poslední balkánský
konflikt stejně jako nynější světovou válku, kterou Habsburkové počali sami,
bez souhlasu zástupců lidu.
Nemůžeme a nechceme nadále žit pod přímou nebo nepřímou vládou těch, kdo
znásilnili Belgii, Francii a Srbsko, chtěli být vrahy Ruska a Rumunska, jsou
vrahy desetitisíců občanů a vojínů naší krve a spoluviníky bezpočetných
nevýslovných zločinů, spáchaných v této válce proti lidskosti těmito dvěma
degenerovanými a neodpovědnými dynastiemi. Nechceme zůstat součástkou státu,
který nemá existenčního oprávnění a který odpíraje přijmout základní zásady
moderní světové organizace, zůstává toliko umělým, nemorálním politickým
útvarem, který překáží každému hnutí, směřujícímu k demokratickému a
sociálnímu pokroku. Habsburská dynastie, zatížená nesmírným dědictvím chyb a
zločinů, je stálou hrozbou světovému míru a my považujeme za svoji povinnost
k lidstvu a civilizaci přispět k jejímu pádu a zničeni.
Odmítáme svatokrádežné tvrzeni, že moc dynastie habsburské a hohenzollernské
je původu božského; odpíráme uznati božské právo králů. Náš národ povolal
Habsburky na český trůn ze své svobodné vůle a tímtéž právem je sesazuje.
Prohlašujeme tímto habsburskou dynastii za nehodnou, aby vedla náš národ, a
upíráme jí veškerá práva vládnout československé zemi, která, to zde nyní
prohlašujeme, bude od nynějška svobodným a nezávislým lidem a národem.
Přijímáme ideály moderní demokracie a budeme k nim lnout, poněvadž to byly
ideály našeho národa po staletí. Přijímáme americké zásady, jak byly
stanoveny prezidentem Wilsonem: zásady o osvobozeném lidstvu, skutečné
rovnosti národů a vládách, odvozujících všecku svou spravedlivou moc ze
souhlasu ovládaných. My, národ Komenského, nemůžeme než přijmout tyto
zásady, vyjádřené v americké deklaraci nezávislosti, v zásadách Lincolnových
a v prohlášení lidských a občanských práv. Za tyto zásady prolévá náš národ
krev dnes po boku svých spojenců v Rusku,
v Itálii a ve Francii.
Načrtneme jen hlavni zásady ústavy československého národa: konečné
rozhodnutí o ústavě samé náleží zákonitě zvoleným zástupcům osvobozeného a
sjednoceného národa.
Československý stát bude republikou. Ve stálé snaze o pokrok zaručí úplnou
svobodu postavili se na odpor tomuto uznání a Rakousko-Uhersko, sklánějíc se
před Pangermány, stalo se kolonií Německa a jako jeho předvoj na východě
vyvolalo poslední balkánský konflikt stejně jako nynější světovou válku,
kterou Habsburkové počali sami, bez souhlasu zástupců lidu.
Nemůžeme a nechceme nadále žit pod přímou nebo nepřímou vládou těch, kdo
znásilnili Belgii, Francii a Srbsko, chtěli být vrahy Ruska a Rumunska, jsou
vrahy desetitisíců občanů a vojínů naší krve a spoluviníky bezpočetných
nevýslovných zločinů, spáchaných v této válce proti lidskosti těmito dvěma
degenerovanými a neodpovědnými dynastiemi. Nechceme zůstat součástkou státu,
který nemá existenčního oprávnění a který odpíraje přijmout základní zásady
moderní světové organizace, zůstává toliko umělým, nemorálním politickým
útvarem, který překáží každému hnutí, směřujícímu k demokratickému a
sociálnímu pokroku. Habsburská dynastie, zatížená nesmírným dědictvím chyb a
zločinů, je stálou hrozbou světovému míru a my považujeme za svoji povinnost
k lidstvu a civilizaci přispět k jejímu pádu a zničeni.
Odmítáme svatokrádežné tvrzeni, že moc dynastie habsburské a hohenzollernské
je původu božského; odpíráme uznati božské právo králů. Náš národ povolal
Habsburky na český trůn ze své svobodné vůle a tímtéž právem je sesazuje.
Prohlašujeme tímto habsburskou dynastii za nehodnou, aby vedla náš národ, a
upíráme jí veškerá práva vládnout československé zemi, která, to zde nyní
prohlašujeme, bude od nynějška svobodným a nezávislým lidem a národem.
Přijímáme ideály moderní demokracie a budeme k nim lnout, poněvadž to byly
ideály našeho národa po staletí. Přijímáme americké zásady, jak byly
stanoveny prezidentem Wilsonem: zásady o osvobozeném lidstvu, skutečné
rovnosti národů a vládách, odvozujících všecku svou spravedlivou moc ze
souhlasu ovládaných. My, národ Komenského, nemůžeme než přijmout tyto
zásady, vyjádřené v americké deklaraci nezávislosti, v zásadách Lincolnových
a v prohlášení lidských a občanských práv. Za tyto zásady prolévá náš národ
krev dnes po boku svých spojenců v Rusku, v Itálii a ve Francii.
Načrtneme jen hlavni zásady ústavy československého národa: konečné
rozhodnutí o ústavě samé náleží zákonitě zvoleným zástupcům osvobozeného a
sjednoceného národa.
Československý stát bude republikou. Ve stálé snaze o pokrok zaručí úplnou
svobodu svědomí, náboženství a vědy, literatury a umění, slova, tisku a
práva shromažďovacího a petičního. Církev bude odloučena od státu. Naše
demokracie bude spočívat na všeobecném právu hlasovacím: ženy budou
postaveny politicky, sociálně a kulturně na roveň mužům. Práva menšiny budou
chráněna poměrným zastoupením; národní menšiny budou požívat rovných práv.
Vláda bude mít formu parlamentární a bude uznávat zásady iniciativy a
referenda. Stálé vojsko bude nahrazeno milicí.
Československý národ provede dalekosáhlé sociální a hospodářské reformy;
velkostatky budou vyvlastněny pro domácí kolonizaci; výsady šlechtické budou
zrušeny. Národ náš převezme svou část předválečného státního dluhu
rakousko-uherského; válečné dluhy ponecháme těm, kdo do nich zabředli.
Ve své zahraniční politice přijme československý národ plnou část
odpovědnosti za reorganizaci východní Evropy. Přijímá cele demokratický a
sociální princip národnostní a souhlasí s naukou, že veškeré úmluvy a
smlouvy mají být sjednány otevřeně a upřímně, bez tajné diplomacie.
Naše ústava postará se o účinnou, rozumnou a spravedlivou vládu, která
vyloučí jakékoliv zvláštní výsady a znemožní třídní zákonodárství.
Demokracie porazila teokratickou autokracii. Militarismus je zničen -
demokracie je vítězná - na základech demokracie lidstvo bude reorganizováno.
Mocnosti temnoty sloužily vítězství světla - vytoužený věk lidstva vzchází.
Věříme v demokracii - věříme ve svobodu - a ve svobodu vždy větší a větší.
profesor T. G. Masaryk,
předseda ministerské rady a ministr financÍ,
generál, Dr. Milan Štefánik, mlnlstr národni obrany,
Dr.Edvard Beneš, ministr zahraničnich věci a ministr vnitra.
Text převzat z knihy Dějiny českého státu v dokumentech vydané r.1994. R.
2003 vyšla v novém, rozšířeném vydání v nakladatelství Epocha. Vybral,
uspořádal a poznámkami doprovodil Doc.PHDr.Zdeněk Veselý,CSc. Zde otištěn
podle znění publikovaného v práci J. Galandauera VZNIK ČESKOSLOVENSKÉ
REPUBLIKY 1918, Praha I988, s. 311-314.
1) Míněna tzv. Tříkrálová deklarace českých
poslanců vyjadřující vůli po politické a státní svébytnosti českého národa.
zpět do textu
2) Míněn císařský reskript z 12. září 1871, na
jehož základě mělo dojít k česko-rakouskěmu vyrovnáni realizací tzv.
fundamentálních článků.
