František Křižík (8 . 7 . 1847 – 22 . 1 . 1941) - elektrotechnik, vynálezce a podnikatel, byl nazýván českým Edisonem.

Křižík měl významný podíl na rozvoji českého elektrotechnického průmyslu.
Jeho prvním vynálezem v roce 1878 bylo elektricky ovládané železniční návěstidlo, které zabraňovalo srážkám vlaků.
V roce 1880 vynalezl svou diferenciální obloukovou lampu, kterou o rok později představil na Mezinárodní výstavě elektřiny v Paříži, kde jeho lampa získala zlatou medaili. Tyto lampy byly známy již dříve, ale Křižík je zásadním způsobem zdokonalil a začal s jejich výrobou. Roku 1891 na Jubilejní výstavě v Praze představil světelnou fontánu, ve které použil obloukové lampy a barevné skleněné filtry. Podařilo se mu vytvořit efekt měnícího se světla a padající vody. K příležitosti výstavy postavil na Letné elektrickou tramvaj, která byla první nejenom v Čechách, ale v celém Rakousku-Uhersku. Ta v průběhu výstavy „svezla“ přes 160 000 cestujících.

Později postavil první meziměstskou elektrickou dráhu v habsburské monarchii na trase Tábor – Bechyně. Její provoz byl zahájen v roce 1903. Postavil také tři elektromobily, elektrickou mlátičku a elektrické lokomotivy. Svým zařízením vybavil 130 elektráren.

František se narodil 8. července 1847 v Plánici u Klatov. Byl jediným dítětem ševce Václava a posluhovačky Marie Křižíkových. Vyrůstal v chudých poměrech.

Od 12 let studoval v Praze na reálném gymnáziu. Studia sice dokončil, ale neměl závěrečnou zkoušku. Pro složení maturity bylo potřeba uhradit poplatek, na který Křižík neměl peníze. Jeho talentu si všiml mecenáš, profesor Václav Zenger. Díky němu byl Křižík přijat jako mimořádný posluchač na pražskou techniku (ČVUT). Studia na technice ukončil v roce 1869 inženýrským diplomem. Na studia si vydělával doučováním nebo v Kaufmannově dílně na signální a telegrafní zařízení pro železnice.

U M. Kaufmanna pracoval jako opravář telegrafních přístrojů. Ve své práci byl úspěšný a navrhl několik zlepšení. Později byl přeložen do Olomouce na místo dozorce signálních přístrojů, pak do Krnova a nakonec do Plzně jako definitivní inženýr na místo referenta pro telegrafii a technický provoz. Do Plzně se stěhoval už se svou manželkou Pavlínou, se kterou měl celkem 8 dětí. V Plzni začal podnikat.

V roce 1883 se Křižík s rodinou přestěhoval do Prahy. V roce 1884 v Karlíně zahájil tovární výrobu obloukových lamp. Na její zřízení použil prostředky získané z prodeje patentních práv pro cizinu na obloukovou lampu.

Křižík za svůj život získal řadu vyznamenání, byl u udělat čestný doktorát a v roce 1918 se stal členem České akademie věd a umění.

V roce 1913 se dostal do finančních problémů. Jeho závod přebrala v roce 1917 banka, protože nedokázal splácet úvěr. Křižík se pak stáhl do ústraní a věnoval se vynalézání.

František Křižík zemřel 22. ledna 1941 ve Stádleci u Tábora. Pohřben je v hrobce Slavín na Vyšehradském hřbitově. Jeho pohřeb byl tichou demonstrací vůči německé okupaci.