r. 2007 650. výročí  položení základního kamene Karlova mostu 

Pamětní stříbrná mince v hodnotě 200 Kč 
Autor Josef Šafařík

- Další informace k této minci naleznete zde




Karlův most

Dnem 20. června 2007 vydává Česká národní banka do oběhu pamětní stříbrnou dvousetkorunu k 650. výročí položení základního kamene Karlova mostu. Dvousetkoruna je ražena ze slitiny obsahující 900 dílů stříbra a 100 dílů mědi a vydává se ve dvojím provedení, v běžném a špičkovém (proof), které se liší povrchovou úpravou a provedením hrany. U mincí špičkové kvality je pole mince vysoce leštěné a reliéf je matován, hrana je hladká s vlysem „ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA * Ag 0.900 * 13 g *“. Mince běžné kvality mají hranu vroubkovanou. Průměr mince je 31 mm, hmotnost 13 g a síla je 2,2 mm. Stejně jako u každé ražby mincí jsou i u těchto mincí povoleny odchylky v průměru 0,1 mm a v síle 0,15 mm. V hmotnosti je povolena odchylka nahoru 0,26 g a v obsahu stříbra odchylka nahoru 1%.Na lícní straně dvousetkoruny je stylizovaná podoba Karlova mostu, pod, kterým protéká řeka Vltava. Na jeho prvním oblouku zleva je logo projektu Europa, v jehož rámci mince vychází. V horní části dvousetkoruny je název státu „ČESKÁ REPUBLIKA“ a v její spodní části je označení nominální hodnoty se zkratkou peněžní jednotky „200 Kč“. Značka mincovny je umístěna při pravém horním okraji u vyobrazení Staroměstské věže. Na rubu dvousetkoruny jsou kamenné kvádry, uprostřed nichž je nápis „POLOŽENÍ ZÁKLADNÍHO KAMENE KARLOVA MOSTU“ a letopočty „1357 - 2007“. Iniciály autora, velké písmeno J s vloženým menším písmenem Š, jsou umístěny při levém spodním okraji dvousetkoruny.

Ke každé minci se zdarma přikládá tzv. katalogová karta pohlednicového formátu, zhotovená na polokartónu šedivé barvy s jemným rastrem. Mince je vyobrazena stříbrně s plastickým reliéfem, technikou tzv. suché pečeti. Text je dvojjazyčný v češtině a angličtině. Karta pro obě provedení mince je společná.



Karlův most

Dne 9. července roku 1357 položil král Karel IV. základní kámen pro stavbu nového kamenného mostu, který měl nahradit most Juditin, jenž se zřítil při povodni roku 1342. Pražský nebo také Kamenný most patřil ve své době délkou 516 m, šířkou 9,5 m a 16 pilíři k nejmohutnějším stavbám tohoto druhu. Byl postaven z pískovcových kvádrů podle plánů, za jejichž autora ( a také za prvního stavitele mostu) bývá v některých pramenech uváděn Petr Parléř, názory na to se však různí. Aby most lépe odolával povodním než jeho předchůdce, jeho oblouky byly vyšší a vozovka výše nad hladinou řeky. Přesto byl povodněmi rovněž mnohokrát silně poškozen, poprvé hned dva roky po zahájení stavby a před svým dokončením pak ještě několikrát. Tyto události, zejména velká povodeň v r. 1367, způsobily, že se stavba mostu protáhla a Karel IV. se jeho otevření v r. 1402 již nedočkal. Povodně poškodily Karlův most i v dalších letech. V r. 1432, tedy nedlouho po dokončení, zbořila velká voda pět pilířů, další dva pilíře a tři klenby strhla povodeň v r. 1890.

Karlův most, který své dnešní pojmenování nese od r. 1870, neodmyslitelně patří k panoramatu Prahy. Na malostranské straně je uzavřen dvěma věžemi, z nichž menší pochází ze zříceného Juditina mostu a vyšší byla dokončena r. 1407, na druhém břehu věží Staroměstskou, která stojí na pilíři mezi 1. a 2. obloukem mostu. Její výstavba byla zahájena brzo po založení mostu, přízemí bylo dokončeno r. 1373. Vyšší patra a sochařská výzdoba vznikaly postupně až do závěru 14. stol. Originální výzdoba se dochovala prakticky jen na východní straně (západní průčelí bylo zničeno Švédy), kde jsou nad řadou znaků zemí České koruny umístěny postavy Karla IV. a Václava IV. Mezi nimi na miniatuře mostu stojí sv. Vít se znaky římské říše a českého království po stranách, nad ním je štít se svatováclavskou orlicí a plastika lva. Ve středních výklencích horního patra stojí sochy dalších zemských patronů, sv. Vojtěcha a sv. Zikmunda.

Sochařská výzdoba mostu pochází většinou ze 17. století. Z výzdoby románského Juditina mostu se zachoval tzv. Bradáč, pískovcový reliéf mužské vousaté hlavy, který je zazděn ve zdi nábřeží pod křižovnickým klášterem. Nejstarší sochou mostu byl pískovcový Bruncvík, rytíř s taseným mečem, který byl r. 1506 vztyčen na jednom z mostních pilířů poblíž Kampy. Horní polovina jeho postavy byla zničena švédskou dělostřelbou r. 1648; spodní část i se soklem je v Lapidáriu Národního muzea. Současná socha od Ludvíka Šimka je z konce 19. století. Druhou nejstarší sochou je sousoší sv. Kříže – Kalvárie, které r. 1629 nahradilo původní, patrně gotický kříž. Za bojů se Švédy byla Kristovi ustřelena hlava. Před r. 1657 byla na mostě vztyčena ještě socha sv. Jana Nepomuckého, kterou r. 1683 nahradila socha bronzová. Od té doby až do r. 1714 byla výzdoba postupně doplňována díly významných sochařů (např. M. B. Brauna, J. Brokofa, F. M. Brokofa, M. V. Jäckela). Dnes je na mostě celkem 30 soch a sousoší, na každé straně 15. Sochy byly často opravovány i vyměňovány, např. po povodních, kdy se část výzdoby zřítila do Vltavy. Od r. 1900 jsou některé originály na místě nahrazovány kopiemi.

Karlův most byl svědkem i účastníkem mnoha pohnutých událostí. V r. 1621 byly na cimbuří Staroměstské věže potupně vystaveny uťaté hlavy popravených českých pánů, v r. 1648 se na něm bojovalo se Švédy, o 200 let později sehrál významnou úlohu v obraně proti rakouskému generálu Windischgrätzovi, za války o dědictví rakouské měl být v zájmu lepší obrany stržen jeden mostní oblouk, což se však vojákům naštěstí nepovedlo. Je s ním spojena i řada legend a pověstí, z nichž neznámější je pravděpodobně pověst o vejcích vařených natvrdo, která na stavbu mostu dopravily Velvary. Existují však i méně známé pověsti o sv. Kříži, Bruncvíkově soše i o stavbě mostu. Jedna z nich vypráví o staviteli mostu resp. jeho pomocníkovi, kterému ďábel vždy v noci shodil veškeré dílo postavené přes den. Stavitel proto s ďáblem uzavřel smlouvu, že mu dá duši toho, kdo první na most vstoupí, až bude dokončen. Plánoval, že na most vypustí jako prvního kohouta, aby ďábla obelstil. Ďábel se však – na rozdíl od pohádek – obelstít nenechal, proměnil se v zednického tovaryše a šel za stavitelovou manželkou, které řekl, že její choť byl na mostě zraněn. Ta okamžitě běžela k mostu a vstoupila na něj – v tom okamžiku zmizela. Každou půlnoc pak její duch bloudil po mostě a žalostně kvílel, dokud ho zbožný pozdrav jakéhosi venkovana, co po mostě procházel, nevysvobodil.


Prameny textu:
Jan Fischer, Ondřej Fischer: Pražské mosty, Academia, Praha 1985, Ctibor Rybár a kol.: Co je co o Praze, ČTK – Pressfoto, Praha 1989, Ctibor Rybár: Praha, průvodce, informace, fakty, Olympia, Praha 1975, Julius Košnář: Staropražské pověsti a legendy, Odeon, Praha 1992, Kolektiv autorů: Umělecké památky Prahy, Staré Město a Josefov, Praha 1996.