Bohumil Hrabal

Bohumil Hrabal  (28. 3. 1914 – 3. 2. 1997) – český spisovatel. Ve světě nejpřekládanější český autor dvacátého století.

Bohumil Hrabal se narodil v Brně Židenicích svobodné matce Marii Kiliánové. Příjmení Hrabal dostal až poté, kdy se jeho matka provdala za Františka Hrabala, který pracoval jako účetní v malém pivovaru v Polné. Oba rodiče se věnovali divadlu, zajímavostí je, že také mladý Bohumil se už ve čtyřech letech objevil v Jiráskově hře Vojnarka.

V roce 1919 se rodina přestěhovala do Nymburka, kde František dostal místo správce pivovaru a kde Bohumil absolvoval základní školu i gymnázium. Ve škole budoucí spisovatel nijak neoslňoval a raději se toulal nebo naslouchal vyprávěním strýce Josefa, jehož si velmi oblíbil. Pepin, jak strýce nazývali, byl osobou velmi živelnou a pro Hrabalovu tvorbu neobyčejně inspirující.

Po maturitě mladý Hrabal nastoupil na právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, ale kvůli uzavření českých vysokých škol okupačními úřady studia dokončil až v roce 1946. Mezitím sbíral zkušenosti jako železniční dělník a výpravčí v Kostomlatech. V letech 1947 až 1949 pracoval jako obchodní cestující. Pak nastoupil do oceláren v Kladně, kde v roce 1952 utrpěl těžký úraz: po zotavení pracoval jako balič papíru v libeňských sběrných surovinách. Od roku 1959 byl kulisákem v divadle S. K. Neumanna. Jako profesionální spisovatel začal působit od roku 1963. Svým lidovým vypravěčským stylem Bohumil Hrabal okouzlil čtenáře na celém světě. Řada jeho děl byla zfilmována, tragikomedie z období druhé světové války Ostře sledované vlaky režiséra Jiřího Menzela získala dokonce Oscara (1967) za nejlepší cizojazyčný film. Hořce poetický film Skřivánci na niti z roku 1969 se po dvaatřiceti letech, kdy ležel v trezoru, dočkal Zlatého medvěda, hlavní ceny filmového festivalu v Berlíně. Po dramatických událostech v roce 1968 a v době normalizace se Hrabal stal nežádoucím a několik let oficiálně nemohl publikovat. Přesto dál píše a vznikají slavná díla, například Obsluhoval jsem anglického krále nebo trilogie Postřižiny. (Oba tituly byly též zpracovány filmově.) Úplné satisfakce se Hrabal dočkal až po roce 1989, kdy se stal nejčtenějším českým spisovatelem. Zemřel po pádu z okna pražské nemocnice Na Bulovce.