Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic

Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic (1564 – 21. 6. 1621)

– český diplomat, cestovatel, válečník a hudební skladatel. Všestranně nadaná osobnost přelomu 15. a 16. století.

Příslušník starobylého českého rodu Harantů Kryštof se narodil na hradě Klenová u Klatov. Od dvanácti let působil jako páže na dvoře budoucího císaře, tehdy arciknížete, Ferdinanda Tyrolského v Innsbrucku. Šíře jeho vzdělání byla obdivuhodná: zvládl několik jazyků, velmi dobře se orientoval v historii a zeměpisu, zdokonaloval se v hudbě, výtvarném umění i společenskovědních oborech.

Do Čech se Kryštof Harant vrátil v roce 1584 a o čtyři roky později se oženil s Evou Černínovou z Chudenic. Válečné zkušenosti sbíral ve válkách s Turky v letech 1593 až 1597.

Když jeho manželka v roce 1597 umírá, přenechává výchovu svých dvou dětí příbuzné Lidmile Markvartové z Hrádku a se švagrem Heřmanem Černínem se vydává na dobrodružnou výpravu k Božímu hrobu do Palestiny. Cestu, při níž se oba dostali až do Egypta, popsal v díle Putování aneb cesta z Království českého do Benátek, odtud po moři do Svaté země judské a dále do Egypta. (Kniha doplněná Harantovými ilustracemi vyšla v roce 1608.)

Po návratu Kryštof Harant nastoupil ke dvoru císaře Rudolfa II., o což několikrát neúspěšně usiloval už dříve. Zároveň byl povýšen do stavu panského. Ve stejném období ho ale potkala osobní tragédie, když mu zemřely obě děti. 

Od roku 1601 působil jako dvorský rada a císařův komorník. Po smrti Rudolfa II. odešel od dvora jeho následníka Martyáše Habsburského a stáhl se na hrad Pecka, kde se věnoval hudební kompozici. Ve své době byl Harant uznávaným skladatelem a některé jeho skladby se dochovaly dodnes. V roce 1618 přestoupil k protestantství a aktivně se zapojil do povstání českých stavů. Jako velitel dělostřelectva v Thurnově armádě se účastnil neúspěšného tažení na Vídeň a dokonce se mu s deseti děly podařilo zaútočit na císařský palác. Po prohrané bitvě na Bílé hoře byl Kryštof Harant zajat Valdštejnovým oddílem na svém hradě Pecka, převezen do Prahy. Roku 1621 byl jako jeden ze sedmadvaceti českých pánů popraven na Staroměstském náměstí.