r. 2002 Motiv Pozdní Gotika - Kašna v Kutné hoře
Pamětní zlatá mince 2000 Kč z cyklu Deset století
architektury
autor Josef Oplištil
- Další informace o této minci
|
Česká národní banka vydává dne 20. března
2002 do oběhu zlatou 2000 Kč minci "pozdní gotika - kamenná kašna v
Kutné Hoře" z cyklu "Deset století architektury".
Mince se vydává ve dvojím provedení ražby, které se liší povrchovou úpravou
a hranou. Klasické běžné provedení má stejný lesk mincovního pole i
reliéfu a vroubkovanou hranu. Mince ve zvláštním špičkovém provedení
(tzv. proof) pro náročné sběratele má mincovní pole leštěné do vysokého
lesku a reliéf je matován, hrana je hladká.
Mince v běžném i proofovém provedení jsou raženy ze zlata o ryzosti
999.9. Hrubá hmotnost mincí je 6,22 g, průměr 20 mm a síla 1,40 mm. Stejně
jako u každé ražby zlatých dvoutisícikorun jsou i u těchto mincí
povoleny odchylky v průměru 0,1 mm, v síle 0,15 mm, v hmotnosti nahoru
0,062 g a v ryzosti zlata nahoru 0,01%.
Na lícní straně je v horní části mincovního pole umístěna volná
kompozice stylizovaných heraldických zvířat ze zemských znaků, českého
lva, moravské a slezské orlice. Český lev je uprostřed mezi oběma
orlicemi. Název státu "ČESKÁ REPUBLIKA" je v opisu při
spodním okraji mince. Pod kompozicí heraldických zvířat je v řádku označení
nominální hodnoty mince "2000 Kč". Při horním okraji mince je
opis "DESET STOLETÍ ARCHITEKTURY", jehož jednotlivá slova jsou od
sebe oddělena drobným ornamentálním dekorem. Ústředním motivem rubové
strany je vyobrazení kamenné kašny v Kutné Hoře ve stylizovaném
perspektivním pohledu. Při okrajích mince je opis "POZDNÍ
GOTIKA KUTNÁ HORA KAMENNÁ KAŠNA", jehož jednotlivá slova jsou podobně
jako u opisu na lícní straně od sebe oddělena drobným ornamentálním
dekorem. Spojené niciály jména autora návrhu, Josefa Oplištila jsou
v levé spodní části mince.
Ražbu provedla Bižuterie Česká mincovna a.s. v Jablonci nad Nisou, jejíž značka
je umístěna na lícní straně vlevo od kompozice heraldických zvířat.
Ke každé minci se zdarma přikládá tzv. katalogová karta pohlednicového
formátu zhotovená na polokartonu tmavě červené barvy s jemným
rastrem. Mince je vyobrazena zlatě s plastickým reliéfem, technikou tzv.
suché pečeti. Text je dvojjazyčný v češtině a angličtině. Pro běžné
i proofové mince je karta společná.
Kamenná kašna v Kutné Hoře -
pozdní gotika
V důsledku intenzivní důlní činnosti měla středověká Kutná Hora
dlouholeté problémy při zásobování pitnou vodou. Voda byla do města přiváděna
z širokého okolí dřevěným několik kilometrů dlouhým potrubím,
, které ústilo do nádrží.
Kolem jedné z těchto nádrží postavil v letech 1493 - 1495 Matěj
(Matyáš) Rejsek, jeden z tehdejších stavitelů chrámu sv. Barbory,
dvanáctiboký kamenný hranol zdobený bohatým dekorem kružeb a fiál. Někdy
je tato stavba připisována pouze huti Matěje Rejska. "Kamenná kašna",
jak je tato stavba nazývána, je citlivě umístěna do prostoru nynějšího
Rejskova náměstí začleněného do historického jádra města. Samotná
stavba patří nejen ke skvostům pozdně gotické architektury, ale navíc je
i jedinečnou památkou technického charakteru.
Pozdní gotika
Pozdní gotika se často nazývá také vladislavská podle Vladislava II. Jagellonského (1471-1516), za něhož dosáhla rozkvětu. Zabírá co nejvšeobecněji vzato celé pohusitské období a trvá až do třicátých let 16. století, od roku1492 již souběžně s přicházející renesanci.
Ani ona není jednolitým slohovým projevem. Naopak počátky tohoto údobí nedosahují zdaleka úrovně staveb z doby Václavovi. Husitské války totiž rázem
zastavily slibný vývoj lucemburské gotiky, a to nejen v místech bojů, ale i v rožmberských jižních Čechách, vojensky prakticky nedotčených. V poválečných letech a ještě za vlády Jiříka z Poděbrad se čerpá z předhusitského období a až teprve tvorba bývalého bakaláře týnské školy Matěje (Matyáše) Rejska a Benedikta Rejta
(Rieda) vytváří v poslední čtvrti 15. století skutečnou pozdní gotiku. Dílo Rejskovo, plné tvarové vynalézavosti, vyhovuje bohatostí a až přeplněností detailu, zejména ornamentiky, především vkusu zbohatlých měšťanů, kdežto královský stavitel Benedikt Rejt svou velkorysou koncepcí, zejména v řešení prostoru a do důsledku domyšlenými krouženými klenbami povznáší českou architekturu opět do čela evropského umění.
Stárnutí slohu se projevuje v sesychajících se tvarech listů, dalším oblíbeným příbuzným motivem se stávají sukovité pokroucené větve, užívané v nejrůznější funkce, nakonec i místo klenebních žeber, a doprovázejí je plastiky drobného zvířectva, ještěrek, ptáků apod. V této slohové fázi - ač ne poprvé - se také v plastice s oblibou vyskytují neslušné motivy, jako postavičky obracející se obnaženou zadní částí těla k divákovi aj. Datovací pomůckou jsou kromě ostatních běžných znaků (žebra, konzoly, hlavice, kružby) i štíty erbů, nabývajících nesouměrného zprohýbaného a vykrajovaného tvaru kolčích štítků.
V rozkvětu pozdní gotiky stojí z kleneb na předním místě klenby kroužené, jejichž žebra se v hybných křivkách splétají a vytvářejí množství samostatně zaklenutých políček. Brzy se objevuje přetínání a přerušování žeber, nebo se sahá k tvrdším složitým hvězdovým a síťovým vzorcům, které ztrácejí konstrukční funkci a stávají se stále více záležitostí zdobnou. Protože v tomto směru již možnosti končí, klenby se jednak vůbec zbavují žeber (od konce 15. století), jednak je zaměňují motivem větví. Od konce 15. století střídá dosavadní žebrovou klenbu klenba sklípková neboli diamantová, ve starší literatuře zvaná též routová, jejíž povrch je plasticky i světelně rozbit množstvím polí s negativním tvarem diamantového řezu.
Prameny :
ČNB, sekce peněžní a platebního styku
Další odkazy :
- Deset
století architektury