NEZNÁMÝ TYP SLEZSKÉ GREŠLE Leopolda I. ročníku 1669 z opolské mincovny
Grešle (z něm. Gröschel = grošíček) byla původně stříbrná mince o průměru 1516 mm, hmotnosti přibližně 0,5-0,7 g s velmi nízkým obsahem drahého kovu.
Na aversu je vyobrazen císařský dvojhlavý orel s rakousko-burgundským štítkem na prsou.1 Na reversu dominuje vyobrazení říšského jablka, v jehož spodní polovině je pod obroučkou označení hodnoty mince.
Číslice 3 informuje o tom, že hodnota grešle se rovnala ¾ krejcaru. Kříž na vrcholu jablka rozděluje letopočet a dvě dvojčíslí. Podle některých autorů se grešlím hovorově či hanlivě říkalo trojník. Již v průběhu první poloviny 16. století se v některých německých zemích a městech razily drobné mince nazývané „Dreier (= trojník)“. Jako grešle byly od roku 1559 označovány drobné německé mince, kterých se počítalo 84 na tolar. Postupně tato drobná německá mince pronikala do Polska a Slezska, kde se stala oblíbeným platidlem. V zemích Koruny české se mince nazývané grešle začaly razit za vlády Ferdinanda II. na přelomu let 1623/1624 a měly nahradit znehodnocené drobné mince kiprové měny. První ražby nesly letopočet 1624 a jejich ražba probíhala výhradně ve slezských mincovnách. V lidovém podání byly trojníky německy mluvícími obyvateli označovány jako „Fledermäuse“.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2017.
PÍSMO NA MINCÍCH A MEDAILÍCH (7)
Po němých mincích věčný groš
Když z našich mincí znenadání zmizelo písmo a zároveň se dramaticky proměnil jejich vzhled, chvíli trvalo, než si společnost zvykla. Jako při většině změn i tady k tomu nakonec došlo. Tenký střížek brakteátům navíc obstaral přezdívku „plecháče“. Písmo většina obyvatel nepostrádala, protože byla negramotná. Za čas se ale písmena začala na mincovní obraz nesměle vracet. V plnohodnotné podobě, jako markantní součásti mincovního obrazu, najdeme písmo na slavném pražském groši.
„Ctihodný bratře, prosím tě, je tenhle plecháč v pořádku? Vždyť jsou tady na něm nějaký písmena.“ Řeholník se podíval na svého známého, pekaře Čeňka z Caletné ulice, a pak na minci, kterou mu nejistě podával. „Ukaž. No není to zrovna správně, ale je tam jméno našeho krále Otakara. Nedělej si starosti, tenhle peníz je v pořádku. Teď takové razí. Já sám už jich pár viděl.“
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2018.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU