Ze světa kovových známek (13) Kouzelnické známky
Kdybychom se striktně drželi pravidel numismatiky, nemohlo by toto pokračování seriálu vzniknout, jelikož bude pojednávat o ražbách, které mají s mincemi jen společný tvar. Řeč bude o známkách kouzelníků a kouzelnických mincích.
Tyto ražby nepřejímaly žádnou funkci peněz a nemají ani povahu peněžních náhražek, jak je chápe numismatika, což definovala profesorka Ema Nohejlová-Prátová takto: „... do numismatiky však naprosto nepatří kovové známky, které žádným způsobem a v žádné formě nezastupují peníze, a tedy nemohly být v peníze proměněny, např. moderní reklamní známky.“ (Nohejlová-Prátová 1986: 29) A skutečně, kouzelnické známky nebyly užívány jako potvrzenky nebo poukázky za výkony nebo na peníze, komodity či služby, vyjma funkce vstupenek. Mince však přece jen zastupovaly, a to při eskamotérských tricích.
Kouzelnické známky je možno definovat jako zvláštní kategorii nepeněžních účelových ražeb svým charakterem stojících mezi adresními a reklamními známkami – vstupenkami a ražbami podobnými medailím. Lze je rozdělit na pět kategorií, dlužno však uvést, že toto dělení není ostré a některé známky mohly zastupovat dvě i více z uvedených skupin.
1. Známky rekvizity pro vystoupení
2. Známky obchodů kouzelnických pomůcek
3. Reklamní známky kouzelníků
4. Známky kouzelnických klubů či společností
5. Ostatní ražby (pamětní, novoročenky, kouzelnické kongresy)
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2013
Mincovnictví USA (2)
Od kolonií k nezávislosti
Polovina 18. století zastihla 13 kolonií politicky sjednocených a sebevědomějších než kdy dříve. Gradující spory s Británií nakonec vyústily ve válku za nezávislost, která sice vedla k uznání samostatnosti USA, ale nově zrozená federace se díky ní ocitla téměř bez oběživa. Poptávku po drobných mincích se snažili uspokojit vydavatelé soukromých ražeb, majitelé mincoven ve službách jednotlivých států a v neposlední řadě i padělatelé zaplavující americký trh falzy britských mincí.
Kolonie v polovině 18. století
Francouzská a indiánská válka, která skončila roku 1763 vítězstvím Británie, umožnila územní expanzi kolonií do prostoru Nové Francie a vedla k jejich politickému stmelení. Po uzavření Bostonské mincovny se 13 kolonií vrátilo k používání stříbrných španělských dolarů a měděných britských mincí. Massachusetts řešilo nedostatek oběživa dohodou s Británií, díky které dorazila roku 1749 loď The Mermaid s nákladem 217 truhel a 100 sudů s 21 tunami španělských stříbrných mincí a 10 tunami anglických měděných mincí, které byly splátkou za pomoc Koruně ve válce s Francií. Kromě of iciálních ražeb proudilo během 40. let 18. století do kolonií velké množství lehkých britských a irských padělků farthingů a 1/2 penny Jiřího II. a III. Původně lité padělky, v polovině 40. let nahrazené raženými, obchodníci odmítali přijímat za dvojnásobnou hodnotu, jak tomu bylo u prav ých mincí, ale stanovovali si vlastní směnné kurzy. Padělatelé se vědomě zaměřovali na starší mince, což vedlo k tomu, že byly preventivě odmítány i ty pravé. Z původně často neúmyslného importu padělků se v 50. letech stal výnosný nelegální obchod v yužívající mince stažené z oběhu v Británii.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2015.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
