Řád zlatého rouna

Na velkém počtu mincí Svaté říše římské národa německého se setkáváme s tím, co je v mnoha katalozích zkráceně označováno jako „kolana s rounem“, s Řádem zlatého rouna. Řád zlatého rouna byl založen dne 10. ledna 1430 Filipem Dobrým, vévodou burgundským u příležitosti jeho svatby s princeznou Isabelou Portugalskou.

Tenkrát to muselo bezpochyby způsobit politické zemětřesení, neboť Filip Dobrý, vévoda burgundský, tím oznámil změnu svého politického postoje. Založení řádu se totiž uskutečnilo v době stoleté války mezi Anglií a Francií, ve které Burgundsko často bylo jazýčkem na vahách. Od roku 1415 bylo Burgundsko na straně vítězných Angličanů. Ve stejném roce po bitvě u Azincourt obsadili prakticky celou Normandii a hlavní město Francie. Okolo roku 1430 se zdálo, že se list obrací, o rok dříve pod vedením jedné panny osvobodilo francouzské vojsko město Orléans a krátce nato byl Karel VII. v Remeši pomazán na francouzského krále. Toto byly události, které Filipa Dobrého přiměly k tomu, aby svou spolupráci s anglickým králem přehodnotil. Úplně si jej znepřátelit ovšem momentálně také nešlo. Filip se dostal do úzkých, když jej u příležitosti své svatby v roce 1430 chtěl Jindřich VI. Anglický jmenovat členem Podvazkového řádu. Členové tohoto rytířského spolku byli zavázáni vůči svému velmistrovi k věčné věrnosti. Po poradě Filip Dobrý založil ihned svůj vlastní rytířský řád, jehož členové samozřejmě nesměli být členy nějakého dalšího řádu.

Dne 30. listopadu 1431, na svátek Svatého Ondřeje, patrona burgundských vévodů, pozval Filip řádové kapituly na první slavnostní shromáždění, na kterém měly být oznámeny stanovy nového rytířského řádu.

Členstvo bylo při založení omezeno na třicet rytířů pod jedním velmistrem, později bylo toto číslo významně navýšeno. Mělo jít o šlechtice jménem i rodem. Museli být vévodovi burgundskému, velmistrovi rytířského řádu, zcela oddáni, členství nakonec mělo vytvořit vazbu důležitých šlechticů na burgundský dvůr. Oficiálním hlavním cílem řádu bylo a stále je, (řád existuje dodnes), podpora a obrana křesťanské víry (i když dnes členy řádu nejsou jen křesťané). Důležitou roli v řádových rituálech hrály mše a bohoslužby, řád byl zamýšlen jako nerozdělitelný svazek rovnoprávných členů, kteří se vůči sobě měli chovat bratrsky bez rozdílu postavení. Rytíři řádu byli osvobozeni od všech poplatků a podléhali výhradně soudní moci svého řádu. Na všech slavnostech měli přednost, pokud tam nebyl přítomen panovník.

Za symbol řádu bylo vybráno zlaté rouno, což ovšem byl dost značný přehmat. Vévodu, který byl nadšený antikou, inspirovala myšlenka rytířského společenství, které vytáhlo za dobrodružstvím jako Iásón se svými druhy. Rytíři minimálně stejně tak znalí v antických pověstech hned na prvním shromáždění proti tomu vznesli námitku – loupežná výprava za kořistí zlatého rouna, čarodějka, díky které se teprve podařilo zlaté rouno ukořistit, to bylo na rytířský řád, kter ý se výslovně zapsal ochraně náboženství, ve zbožném 15. století trochu moc pohanské. Ale protože jméno už bylo na světě, tak se pro něj našla nová interpretace. Místo toho se odvolali na Star ý zákon a příběh Gedeona, který si u Boha vymodlil znamení, aby se ujistil, zda byl vybrán, aby zachránil Izrael před nepřáteli. A Bůh pokryl rosou beránčí rouno, zatímco okolní zem zůstala suchá.

Tento příběh se s oblibou interpretoval jako paralela k neposkvrněnému početí Boží matky. I zde se vyskytovalo rouno, a zbožná legenda tak byla vhodná k vysvětlení řádového symbolu křesťanského rytířského řádu.

Sňatkem Maxmiliána I. s burgundskou dědičkou přešlo velmistrovství nad řádem na Habsburky. Po vymření španělské linie tohoto rodu se k dědictví hlásily dva panovnické rody: rakouští Habsburkové a španělská linie Bourbonů. Potomci obou těchto rodů jsou i nadále velmistry nad dnes již dvěma rozdělenými řády. Rakouskému Řádu zlatého rouna předsedá Karel II., 16. předseda habsburskolotrinského rodu. Prezidentem španělské větve je od roku 1938 Juan Carlos I., španělský král, který řád pozdvihl na skutečně královské společenství, jehož členy byly (a jsou) (jména jsou uvedena podle roku vstupu) Konstantin, řecký král, Karel Gustav, švédský král, Jean, velkovévoda lucemburský, Akihito, japonský císař, Hussein, jordánský král, Beatrix, nizozemská královna, Margaret, Dánská královna, Alžběta, královna Spojeného království, Albert II., král Belgie a Harald V. král Norska.