Na konci ledna roku 2006 došlo při speleologickém průzkumu v Českém krasu k unikátnímu nálezu depotu mincí ze 13. století. Objeven byl na svahu pod vrcholovou plošinou táhlého zalesněného návrší situovaného jihozápadně od obce Tetín. Mince byly uloženy v keramické nádobě vložené do malé pukliny tvořené několika kameny.
Kvůli velkým mrazům nebylo možno hromadný nález ještě týž den vyzvednout, navíc jeho menší část se v blíže neurčitelné minulosti druhotně přemístila do štěrbin mezi kameny. Proto byly mince dohledávány detektorem kovů a vyzvedávány celkem ve třech etapách. Celý nález byl výborně zachován a jednotlivé mince byly jen mírně zoxidované. V keramické nádobě bylo uloženo celkem 76 velkých brakteátů (+ jeden drobný zlomek), 50 brakteátových svitků, které společně obsahují dalších asi 150 celých i půlených brakteátů a jeden slitek stříbra. Kmen nálezu představuje 648 feniků (obr. 2). České brakteáty jsou v nálezu zastoupeny třemi exempláři (obr. 3–5), které se řadí k dosud neznámým typům raženým nejspíš králem Václavem I. (1230–1253). Většinu složky tvoří míšeňské brakteáty: jedná se o 67 exemplářů v sedmi typech, z nichž jeden typ byl dosud neznámý (obr. 6). Většina míšeňských brakteátů byla ražena patrně v průběhu třicátých let 13. století, šest brakteátů (+ jeden drobný zlomek) nelze pro nečitelný obraz přesněji určit. Brakteátové svitky se v nálezu vyskytují v 50 kusech (obr. 7). Jsou to ve své době přehyby záměrně znehodnocené brakteáty, které ztratily svou původní peněžní funkci a staly se znovu pouze stříbrem, jež bylo nutné při každé obchodní operaci převažovat. Tento způsob manipulace s křehkými brakteáty byl ve 13. století poměrně častý. V tetínském pokladu jsou jednotlivé svitky velmi různorodé: byly vytvořeny z jednoho až osmi brakteátů, někdy i z jejich stříhaných polovin, které se jako jednotlivé kusy v nálezu jinak nevyskytují. Větší část svitků se konzervátorům podařilo opatrně otevřít: tvoří je převážně míšeňské ražby, ojediněle jsou zde zastoupeny i české brakteáty a některé středoněmecké, snad anhaltské brakteáty. Zatímco svitky složené z míšeňských a českých typů vznikly nejspíš v Čechách, výhradní výskyt středoněmeckých brakteátů v několika svitcích svědčí o tom, že typy ze vzdálenějších oblastí se do Čech zřejmě dostaly již v znehodnocené formě. Nejpočetnější skupinu mincí v pokladu z Tetína představují feniky. Jejich ražba byla od sklonku 12. století typická zejména pro oblast Bavorska a rakouských zemí. Jediným exemplářem je v tetínském pokladu zastoupen fenik říšské mincovny v Chebu (obr. 8). Kmen nálezu tvoří 637 řezenských feniků ražených společně tamními vévody a biskupy. Jde o celkem 15 typů, z nich nejstarší emise vznikly na sklonku 12. století a nejmladší pocházejí z doby kolem roku 1240. Nejčetnější jsou však pouze dva typy feniků z doby kolem roku 1225, jež jsou zastoupené v mnoha variantách (obr. 9–10). Významným příspěvkem k dokumentaci řezenské mincovní produkce je zjištění dvou zcela neznámých typů feniků (obr. 11–12). V jediném exempláři je doložen blíže nepřiřaditelný bavorský fenik (obr. 13). Mimořádně cenné informace přináší šest dobových napodobenin řezenských feniků ve třech typech (obr. 14–16). Zdá se, že tyto mince souvisí s činností mincovny v Plzni (dnešním Starém Plzenci). Pokud by se tento předpoklad podařilo prokázat, šlo by o významný průkazný doklad o zdejším, dosud pouze předpokládaném napodobování řezenských předloh. Výraznou orientaci fenikové složky na území Bavorska jasně ilustruje pouze jediná ražba z Dolních Rakous (obr. 17). Hmotnostně lze mezi feniky zařadit také jeden exemplář uherského denáru Štěpána I. (obr. 18), který byl ražen v rozmezí let 1000–1038. V českém prostředí je výskyt takto staré mince v kontextu souboru ze 13. století naprosto výjimečný. Poslední složku nálezu reprezentuje slitek stříbra o hmotnosti 112 g (obr. 19). Jde o výlitek miskovité dutiny s výrazně nerovnou spodní částí a hladkým zkrystalizovaným povrchem. Slitky surového stříbra se v hromadných nálezech 13. až počátku 14. století objevují jako specifický druh platidla, které bylo nutné vždy znovu převažovat. Slitek z tetínského nálezu patří mezi nejstarší známé exempláře datované do 13. století. Nález z Tetína lze bez nadsázky označit za unikátní. Je to první mincovní poklad z první poloviny 13. století na českém území, který se podařilo zachránit celý a který byl navíc, dosud jako jediný, vyzvednut odborně archeology. Numismatický význam nálezu lze shrnout v několika bodech: 1. K nejfrekventovanějším mincovním nominálům nálezu patří míšeňský brakteát typu Schwinkowski (1931) č. 499 (37 kusů) a zejména řezenské feniky typu Emmerig (1993) č. 206 (234 kusů) a č. 207 (330 kusů) z dvacátých a třicátých let 13. století v řadě dosud neregistrovaných variant. Nález obsahuje tři typy dosud neznámých českých brakteátů, jeden neznámý typ míšeňského brakteátu a dva zcela neznámé typy řezenských feniků v několika variantách. Depot proto představuje významný přínos pro poznání typologie míšeňských brakteátů a řezenských feniků.
2. Přítomnost napodobenin řezenských feniků v nálezu je důležitým východiskem pro úvahy o mincovní produkci mincovny v Plzni (Starém Plzenci) v období let 1225–1240.
3. Za současného stavu poznání chronologie ražeb zastoupených v nálezu lze předpokládat, že k ukrytí depotu do skalní dutiny došlo někdy na počátku čtyřicátých let 13. století.
4. Na českém území jde o první nález mincí 13. století, v němž jsou společně zastoupeny velké brakteáty, rozšířené převážně v severní polovině Čech, a řezenské feniky, typické svým nálezovým výskytem pro západočeskou oblast. Region Berounska lze označit za zónu, kde docházelo k prolínání obou měnových systémů. Navíc jde v rámci 13. století o nejstarší nález s obsahem řezenských feniků v Čechách.
5. Stříbrný slitek je patrně nejstarším dokladem výskytu tohoto typu platidla na českém území v nálezech datovaných do 13. století. Z hlediska regionálních dějin dnešního Berounska představuje tetínský nález výjimečný pramen pro poznání doby, v níž došlo k rozsáhlé transformaci oblasti i celé země. Během první poloviny 13. století se proměnilo postavení starého přemyslovského centra Tetín založením královského hradu. Do stejné doby patrně sahají i počátky města Beroun. Na základě nových archeologických výzkumů v Berouně lze pravděpodobně uvažovat o prvních nezdařených pokusech o založení královského města již před polovinou 13. století, tedy přibližně v období ukrytí depotu. Při založení a rozvoji Berouna se předpokládá účast bavorských a saských kolonistů, s jejichž aktivitami by nový mincovní depot mohl v širším kontextu souviset.
