Jak se dělá mincovna (13) Oběžné mince nejvyšších nominálů

Není mi známo, proč ČNB při koncipování nové měnové strategie zvolila systém, ve kterém se pro dva nominály používaly mince i bankovky. Jednalo se o hodnoty 20 Kč a 50 Kč. Zřejmě zde svoji roli sehrála potřeba rychle získat značné množství oběživa a ověřit si vhodnost použitých materiálů s ohledem na jejich životnost v oběhu. Mincovna v této praxi shledávala svoji budoucí příležitost, neboť doufala, že mince nominálů 10, 20 a 50 Kč se v oběhu rychle uplatní a zásoby v trezorech ČNB se budou postupně ztenčovat. Tyto informace ČNB pečlivě tajila, neboť si nechtěla připustit myšlenku, že by se mýlila při odhadech chování lidí a jejich reakcí na nové české peníze. Hlavní otázkou bylo, jak dlouho se mince a bankovky stejného nominálu udrží v oběhu, respektive se vrátí do trezorů ČNB.


Mincovna měla již v roce 1994 jistotu, že začne s ražbou mince 10 Kč, v počtu 20 mil. kusů. Jednalo se o naprosto odlišný materiál, jak od haléřových hliníkových mincí, tak mincí korunových z materiálu ocel s niklovou galvanizací.
Materiál pro minci 10 Kč ČNB zvolila ocel, na kterou je za studena naválcován tenký plátek mědi. Vznikne tak plech sendvičového provedení, kde po obou stranách je patrná světle červená barva mědi a uprostřed se leskne proužek oceli. Mnohokrát jsme ve Schwerte u firmy Deutsche Nickel přímo u válcovacích stolic sledovali, s jakou přesností se nejdříve tvoří ocelový plech a následně se na jeho povrch z obou stran naválcuje slabá vrstva mědi. Jednalo se o unikátní technologii, na kterou byli technici ve výrobě právem pyšní.

Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2014.