PRÍSPEVOK K SPOLOČNÉMU OBEHU uhorských a pražských grošov
1. júna 2009 sa našiel na poli medzi katastrami obcí Čataj a Boldog (okr. Senec) menší súbor grošov.
Mince boli roztrúsené na ploche približne 20x10 m. Miesto nálezu sa nachádza na poľnohospodárskej pôde, ktorá je systematicky obrábaná niekoľko desaťročí. Z toho dôvodu môžeme predpokladať, že ide o jeden nálezový súbor rozťahaný orbou.
Popis mincí
Napriek tomu, že nález pozostáva len z troch uhorských a jedného pražského groša, ide o zaujímavý súbor mincí. Jeho význam spočíva v tom, že sa oba druhy mincí nachádzali pohromade a tvorili jednu finančnú hotovosť. Pražské groše patrili v Uhorsku medzi veľmi dôležité mince, ktoré nahrádzali v menových pomeroch chýbajúci stredný nominál. Ich obeh uľahčil aj fakt, že Uhorsko bolo na začiatku 14. storočia v hospodárskej kríze. V krajine sa razili len denáre a oboly malých rozmerov. Okrem toho tu obiehali rôzne zahraničné razby, z ktorých boli najpočetnejšie viedenské fenigy a pražské groše. Tie sa presadili v Uhorsku krátko po ich začatí razby v Čechách v roku 1300. Prvýkrát sa v listinách objavujú už okolo roku 1308, kedy sú známe ich najstaršie zmienky.3 Po uvedenom období sa vyskytujú v písomných prameňoch čoraz častejšie a ich nárast je markantný po roku 1317.4 Zmienky o českých grošoch sú známe z takmer celého územia Uhorska, čo môže dokladať ich používanie vo veľkej časti krajiny.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2016.
PÍSMO NA MINCÍCH A MEDAILÍCH (1) Obsah a forma, základní pojmy
Písmo můžeme chápat jako soustavu znaků s funkcí označovat nebo sdělovat.
S rezervou se dá použít fráze – písmo je staré jako lidstvo samo. Značky ukazující cestu v krajině, nebo dokládající vlastnictví nějakého předmětu, můžeme skutečně umístit do značné hloubky lidských dějin. Zvyšování nároků na sdělení činilo znaky složitějšími a dávalo je postupně do vzájemných souvislostí. Ve starověku už jsou pak známa různá písma tehdejších kultur, například klínové písmo Chetitů nebo hieroglyfy starých Egypťanů.
Západoevropská tradice se opírá o písmo, které se vyvíjelo ve Středomoří, ve starém Řecku a Římě. Platí pro ně stejná charakteristika, jako pro všechna písma předchozí a souběžně existující. Bylo dorozumívacím prostředkem vzdělané elity společnosti, která jeho sdělení podle potřeby prostředkovala negramotné většině.1 Pod pozdějším názvem „latinka“ se tohle písmo stalo společným jmenovatelem bezpočtu typů, z nichž se skládají texty, obklopující nás dnes na každém kroku. Bez ohledu na jazyk nebo techniku použití je to ale v zásadě tatáž abeceda, doplněná několika písmeny a podle národních specifik dalšími detaily. To, co vnímáme především, je sdělení. Písmo, tedy znaky tvořící slova a věty, většinou jen registrujeme, podobně jako médium nesoucí sdělení - knihy, plakáty, e-maily. A také drobné mince v naší kapse.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2017.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
