Ze světa kovových známek (8) Známky na chléb
Kovové známky – poukázky k odběru chleba jsou značného stáří. Již v antickém Římě byly mezi římský lid rozdávány olověné tessery zvané frumentarie pro bezplatný příděl obilí, později
i chleba římské chudině.
Za nejstarší českou kovovou známku, za níž bylo možné obdržet chléb, byla považována ražba, kterou popisuje Vilém Killian v prodejním katalogu své sbírky1. Jak stojí v poznámce u této mosazné ražby s božím okem a opisem SPEIS DER ARMEN 1771 na líci a nápisem GUT – FÜR EINEN – TAG2 na rubu, dostávali za ni v době nouze L. P. 1771 chudí na Staroměstském náměstí chléb. Popis této známky se shoduje s německými známkami vydanými v Mnichově (obr. 1), je nepravděpodobné, že by se stejné známky užívaly i v Praze. Zda Vilém Killian známku vydával za českou, aby zvýšil její atraktivnost pro potencionální české zájemce, či o jejím německém
původu nevěděl, není známo. V pozdějších soupisech českých ražeb již tato položka není uvedena. Z Německa je známa celá řada historických poukázek na chléb pro chudé, vydávaných v dobách nouze zejména v 18. a počátkem 19. století městy, vrchností, dobročinnými spolky či kostely a církevními provinciemi. Nejznámější jsou známky Elberfeldského obilného spolku
(Elberfelder Korn Verein), jejichž prostřednictvím se v letech 1816–1817 zmírňoval dopad neúrody a následný strmý nárůst cen potravin na nejchudší vrstvy obyvatelstva
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2012
JAK SE DĚLÁ MINCOVNA (25) Příprava ražby euro mincí
Člověk velké události zažívá mnohokrát za život, ale málokdy si je dostatečně uvědomuje.
Teprve s odstupem času, v souvislosti s dalšími prožitky zjišťuje, že si v návalu shonu neuvědomil, že velkou událost nějak přešel a pořádně se jí nevěnoval. Říká si, příště si dám větší pozor. Nesmím se věnovat všedním starostem a teď je ten významný okamžik, na který se dokážu správně koncentrovat.
Takový historický okamžik, který jsem si dostatečně uvědomoval a hluboce prožíval, byl vstup ČR do EU. Skutečnost, že jsme plnoprávnými Evropany, mě naplňovala zvláštní pýchou. Konečně jsme to dokázali. Dne 1.5. 2004, kdy se Česká republika stala členem velké rodiny evropských zemí, byl konec přípravného období, faktické členství právě začalo. Každý se s tímto faktem vyrovnával po svém. Pro mincovnu jsem v tomto okamžiku viděl velkou výzvu. Od 1. 1. 2002 prvních 8 zemí Unie začalo platit novými bankovkami a mincemi společné měny, s přiléhavým názvem - euro. Ve firmě jsme přestali sledovat kurz české koruny vůči německé marce a rakouskému šilinku. Zajímal nás vztah koruny k nové měně našich dodavatelů střížků z Německa a z Rakouska.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2016.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
